Za obrovského zájmu veřejnosti se počátkem srpna konalo první předběžné slyšení v případu katolikose Karekina II. – nejvyššího představitele Arménské apoštolské církve – a šesti dalších církevních hodnostářů. V zemi, která se prohlašuje za první křesťanský stát na světě, jde o bezprecedentní událost.
A také o událost výrazně politickou, kterou provází bouřlivá debata mezi čerstvě znovuzvolenou vládou Nikola Pašinjana (Občanská smlouva) a opozicí. Pro tu je to „ostudná záležitost“, která porušuje nezávislost církve v sekulárním státu i arménskou ústavu, jak prohlásila v parlamentu poslankyně opoziční Silné Arménie Marianna Gahramanjan.
V Arménii se k církvi hlásí až 90 procent obyvatel. Karekin II., občanským jménem Ktrič Nersesjan, stojí v čele zcela dominantní Arménské apoštolské církve od roku 1999.
- V čele arménské vlády stojí od roku 2018, kdy nahradil autoritáře Serže Sarkisjana. Znovuzvolen byl letos v červnu.
- Usiluje o oslabení vlivu církve, omezení vazeb na Rusko a směřování země k Evropě.
- Výrazně omezil církevní privilegia (např. zrušení diplomatických pasů a policejní ochrany hierarchům).
- Prosazuje reformu církevní správy a trvá na tom, že rozhodující slovo při výběru nové hlavy církve musí mít vláda.
- Stojí v čele zcela dominantní Arménské apoštolské církve od roku 1999. K církvi se hlásí až 90 % obyvatel země.
- Tradičně udržuje blízké kontakty s Moskvou a úzké vztahy s politiky Sarkisjanovy éry.
- Po prohrané válce opakovaně vyzval premiéra k rezignaci a církev se stala významným spojencem opozice.
- Jako první představitel v moderních dějinách stojí před soudem, nesmí vycestovat ze země a hrozí mu vězení.
Předmětem žaloby je zneužití pravomoci a úmyslné maření soudního rozhodnutí. Církev se mu totiž odmítla podřídit a vrátit do biskupského úřadu Gevorga Sarojana, kterého odvolala letos v lednu.
Pokud budou hierarchové odsouzeni, hrozí jim pokuta či veřejně prospěšné práce, nebo dokonce až dvouleté vězení.
Oslabit vliv církve
Soudní stání je ale jen střípkem v mozaice dlouhého a komplikovaného sporu mezi Pašinjanem a arménskou církví. Táhne se od protivládních demonstrací v roce 2018, kdy Pašinjan nahradil v čele arménské vlády autoritáře Serže Sarkisjana.
S politiky Sarkisjanovy éry udržovala arménská církev úzké vztahy. Blízké kontakty má tradičně i s Moskvou. Pašinjan od počátku usiluje tyto vazby oslabit a s nimi omezit i vliv, který církev v Arménii má.
Do jeho éry tak spadá například zrušení policejní ochrany nebo diplomatických pasů pro církevní hierarchy a výrazné omezení duchovní služby ve vězení a v armádě. Patří sem i omezování křesťanského vysílání či ukončení výuky církevních dějin ve školách.
Nechybějí však ani pokusy zasáhnout přímo do církevní samosprávy a nahradit Karekina II. jinou osobou. To je přitom v Arménii podle ústavy vnitřní záležitostí církve, do kterých se stát nesmí vměšovat. Katolikos, tedy hlava Arménské apoštolské církve, se pak podle jejích pravidel volí doživotně.
Neuralgický bod: Arcach
Vztahy mezi oběma lídry se dále vyostřily poté, co Arménie v listopadu 2020 prohrála s Ázebrajdžánem válku o spornou oblast Náhorního Karabachu a musela mu odstoupit strategicky i symbolicky významná místa. O zbylé území tzv. Republiky Arcach v Karabachu pak přišla při bleskové ofenzívě v roce 2023. Ze strachu před etnickými čistkami odtamtud uprchlo na sto tisíc Arménů.
Republika Arcach byla arménská separatistická republika na Jižním Kavkazu, kterou mezinárodní společenství neuznávalo a jejíž území bylo považováno za součást Ázerbájdžánu. Vznikla s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 a po desetiletí ji fakticky ovládali místní Arméni.
Karekin II. kvůli těmto ztrátám premiéra opakovaně vyzval k rezignaci a církev se postupně stala významným spojencem opozice. Na jaře 2024 vypukly masové protivládní protesty. Do jejich čela se postavil arcibiskup Bagrat Galstanjan s ambicí stát se příštím předsedou vlády.
Byl ale zatčen za přípravu státního převratu. Nyní je v domácím vězení a čeká na soud. Jak prohlásil premiér Pašinjan, takové činy nemohou „zůstat bez následků, protože hovoříme o suverenitě a bezpečnosti našeho státu“.
Je církev rizikem?
Ohledem na bezpečnost Arménie vysvětluje premiér i své kroky proti dalším představitelům církve. A volí stále útočnější rétoriku a spornější prostředky. Jak shrnuje nezávislý arménský magazín OC Media, i premiér Pašinjan vyzval Karekina několikrát k odstoupení a trvá na tom, že „rozhodující slovo“ při výběru nového katolikose musí mít vláda.
Oprášil i dřívější, ač nikdy neprokázané spekulace, že má Karekin II. navzdory závazku celibátu dceru.
Vedení církve dále obvinil, že zanedbává péči o kostely, a tvrdil, že Karekinův bratr Jezras, arcibiskup diecéze Rusko a Nový Nachičevan, spolupracuje s ruskými zpravodajskými službami. Loni v listopadu Jezras převzal z rukou Vladimira Putina státní vyznamenání.
Pašinjan také nechal pro různá podezření zatknout několik členů Karekinovy rodiny.
V červnu 2025 pak ve veřejném projevu vyzval členy Arménské apoštolské církve, aby podpořili jeho úsilí o reformu církevní správy. Navrhl vytvoření koordinační skupiny, která by zvolila nového katolikose a „osvobodila“ církev. „Osobně se ujmu odpovědnosti za výběr prvních deseti členů,“ prohlásil premiér.
Odhodlání pokračovat v těchto krocích bylo i součástí volebního programu, se kterým pak Pašinjan letos v červnu zvítězil na další volební období. Karekin II. se poté v rozporu s dlouhotrvající tradicí nezúčastnil inaugurační slavnosti.
Odboj z vlastních řad
K premiérovým snahám se na konci loňského roku připojila skupina vysoce postavených duchovních. V médiích zveřejnila výzvu za reformu vedení, kterému vyčítala „morální zkorumpovanost“ a některé skandály. Přitom jeden z autorů výzvy, jerevanský arcibiskup Navasard Kčojan, sám dříve čelil obvinění z finančních machinací a korupce.
Společně s premiérem pak v lednu 2026 podepsali program reformy a znovu vyzvali Karekina II. k rezignaci.
Vedení církve reagovalo ostře. Iniciativa podle něj přímo porušuje ústavu i práva církve daná národními i mezinárodními úmluvami. „Zapojení biskupů do takovýchto proticírkevních procesů je odsouzeníhodné,“ vymezila se dále. A odbojné hierarchy, kteří navíc odmítají s představenými jednat, suspendovala.
Jedním z nich byl odvolaný biskup Gevorg Sarojan. Ten své propuštění napadl u soudu, který ho předběžným opatřením vrátil do funkce. Vedení církve pak toto rozhodnutí odmítlo s tím, že jde o její vnitřní záležitost. Sarojana navíc zbavilo kněžství. Vývoj případu rozebral norský lidskoprávní portál Fórum 18.
Státní vyšetřovací výbor vzápětí zahájil vůči Karekinu II. a dalším členům vedení trestní řízení. A generální prokuratura v červenci předala případ soudu.
Kdo bude proklet?
„Případ od samého začátku není v souladu s mezinárodními standardy v oblasti svobody vyznání a přesvědčení a porušuje právo na autonomii náboženských institucí. Stát nemůže zasahovat do hierarchie církví,“ okomentovala dění v Arménii pro Fórum 18 expertka na lidská práva Isabella Sargsjan. Stejně se na věc dívají právní zástupci obžalovaných hierarchů.
Na obranu suverenity Arménské apoštolské církve se vyslovila například také Světová rada církví. Arménská církev je přitom jejím členem. Rada má za sebou spornou minulost infiltrace sovětskými státními orgány, včetně KGB, tehdejší hlavní sovětské tajné služby a bezpečnostní policie.
Arcibiskup Jezras už dříve varoval, že soudce, který by katolikose odsoudil, bude exkomunikován a lidé „proklejí celou jeho rodinu“.
Soudce Hakob Manukjan, který měl případ rozhodovat, se po prvních minutách slyšení vzdal případu. Důvodem je podle něj střet zájmů. Svou advokátní licenci totiž získal od Ary Zohrabjana, Karekinova hlavního obhájce. Případ byl poté přidělen devětadvacetiletému Serži Rušanjanovi. Ten zatím neoznámil, kdy bude soud pokračovat.
Katolikos a jeho spolupracovníci nyní nesmějí vycestovat ze země. Nemohou tak plnit například některé ceremoniální povinnosti.
Zatím poslední průzkum mezinárodního centra pro výzkum veřejného mínění CISR ukázal, že církev je v Arménii hned na druhém místě po armádě mezi institucemi, kterým nejvíce důvěřují, a 39 procent respondentů je s ní velmi spokojeno.
Nikol Pašinjan si tak ve snaze vyvést zemi z ruského vlivu patrně zvolil silnějšího soupeře, než bude schopen zvládnout. Jeho zásahy do autonomie církví, ale také to, jaké zbraně k tomu volí, mu navíc mohou udělat horší než medvědí službu v očích západních partnerů, jejichž přízeň by tak rád získal.














