„Ne desetimilionovému Švýcarsku!“ znělo heslo krajně pravicové Švýcarské lidové strany (SVP), která všelidové hlasování iniciovala. Návrh předložila s tím, že už 25 % obyvatel devítimilionové země představují cizinci. Právě těm kladla za vinu obtížně dostupné bydlení, přehuštěnou dopravu a přetížení veřejných služeb. Celkově počet obyvatel Švýcarska vzrostl v posledních 20 letech zhruba o čtvrtinu.
SVP je nejsilnější silou ve švýcarském parlamentu. Hnacím motorem předložené iniciativy je její poslanec, curyšský finančník Thomas Matter, známý svou protiimigrační rétorikou. Švýcaři měli rozhodnout, zda do ústavy přibude, že počet obyvatel jejich země musí do roku 2050 zůstat pod desetimilionovou hranicí. SVP toho chtěla dosáhnout především zostřením protiimigračních opatření.
V praxi by to znamenalo nejprve omezení azylu a slučování rodin, poté ale i omezení volného pohybu občanů Evropské unie. Ve Švýcarsku přitom žije a pracuje například 330 tisíc Němců a další tisíce z Německa denně dojíždějí přes hranici do zaměstnání. Podle odhadů je v zemi zaměstnáno i asi 40 tisíc Čechů a 22 tisíc Slováků.
Imigrace podporuje zdraví
Právě dopady na pracovní trh stály na čele argumentů proti tomuto návrhu. Mnoho odvětví se totiž na pracovníky ze zahraničí zcela spoléhá. Týká se to především nemocnic a pečovatelských domů, proto třeba ministr spravedlnosti, sociální demokrat Beat Jans přímo varoval, že by nová pravidla „mohla ohrozit vaše zdraví“.
Imigranti zhusta pracují i ve stavebnictví nebo cestovním ruchu. Švýcarsko je však také sídlem řady nadnárodních a mezinárodních společností a organizací, které těží z toho, že ve Švýcarsku mohou díky dohodě s EU bez potíží pracovat občané ze všech členských států.
Návrh SVP počítal s tím, že v případě překročení desetimilionového stropu po roce 2050 by Švýcarsko příslušnou smlouvu s EU vypovědělo. Odpůrci zastropování, ke kterým se přiřadila i federální vláda a parlament, se proto obávali také zhoršení vztahů s Unií. Proti pak logicky hlasovali obyvatelé velkých měst jako Ženevy nebo Bernu, kde mezinárodní společnosti sídlí.
Jak se vejít do jedné země
Z řad liberálního hnutí Operation Libero, které dlouhodobě prosazuje politiku začleňování a otevřenosti, zní slova o „politice hledání obětních beránků“ čelem k problémům s bydlením, infrastrukturou nebo stavem krajiny.
SVP si to možná uvědomuje. Sociálnědemokratický poslanec Cédric Wermuth konstatoval, že „mnoho lidí už má dost neustálého rozdělování, které za všechno viní migranty“. A tak pravice mění strategii.
Zatímco dřívější iniciativy od 70. let 20. století, které ve Švýcarsku vyvolaly referenda za omezení imigrace, byly vedeny například proti Italům nebo muslimům a jejich kulturní „cizorodosti“, ta aktuální není postavena na strachu z cizího, ale na obavě o švýcarskou krajinu a kvalitu života v přelidněné a zabetonované zemi. Zvedá argumenty udržitelnosti nebo hospodaření se zdroji a doprovázejí ji hesla jako „Zachovejme, co milujeme“ nebo „Chraňme Švýcarsko“.
A na to občané slyší. I místní média přinesla před hlasováním ankety z ulic, kde lidé připouštějí potíže plynoucí z početnosti populace a všímají si i zvyšujícího se počtu přistěhovalců. Automaticky ale nehledají řešení v tom, že by se lidem z jiných zemí měl zamezit vstup.
Tento svůj postoj dali Švýcaři najevo 60% volební účastí. Výsledkem takřka 54 % hlasů proti omezením je jasným signálem pro vládu, aby hledala východiska jinými cestami. K nim bezpochyby přispějí i ti, kdo se v této zemi nenarodili, ale svými talenty, pracovitostí a v neposlední řadě svými odvody pomáhají tomu, aby se Švýcarsko drželo v první desítce nejbohatších zemí světa, k němuž v mnohém vzhlížíme nejen v Česku a na Slovensku.












