„Nebylo mi ani 15. Byl to skautský vedoucí, přes 40, tábor vedl se svou manželkou. Sahal mi na prsa. Jednou se zeptal, jestli by mě mohl políbit. Nezmohla jsem se na slovo,” popisuje jedno z mnoha svědectví, která o sexuálním obtěžování na táborech a soustředěních nasbírala organizace Konsent.
Nikdo nechce, aby se tohle stalo jeho dítěti nebo na jeho táboře. Aby pomohla vedoucím s prevencí a budováním bezpečného prostředí, vytvořila pro ně organizace Konsent příručku. Využitelná je hned, bez ohledu na zkušenosti i velikost tábora.
Vztahy s vedoucími nejsou ok
Ať už jde o tábor nebo soustředění, děti jsou většinou daleko od domova a jsou závislé na vedoucích, kteří rozhodují o programu a nastavují pravidla. To vytváří mocenskou asymetrii, tedy jakousi nadřazenost vedoucích, podobně jako třeba u učitele ve škole – ta není v zásadě špatná, ale je třeba si ji uvědomovat, a to zejména, pokud jste právě vy v roli vedoucího.
Právě výrazný mocenský a mnohdy i věkový rozdíl podle ředitelky Konsentu a spoluautorky brožury Johanny Nejedlové znemožňuje rovnocenný vztah. Romantické a sexuální vztahy mezi vedoucími a účastníky by proto měly tábory vždy výslovně zakázat. Pokud jde o náklonnost dvou lidí v podobném věku, ale v dynamice vedoucí-účastník, je i tady nutné, aby s jakýmkoli vztahem počkali až po konci tábora.
Pokud máte pocit, že k vám některý z účastníků chová náklonnost, nebo naopak cítíte podobné pocity vy, svěřte se s tím v týmu – ten by také měl tuto situaci řešit citlivě a bez shazování.
Něco se stalo
Právě vedoucí jsou jako „mocensky silnější“ ti, kteří jsou za udržení hranic zodpovědní. A to platí i tehdy, pokud je překračuje někdo jiný než vy. Nečekejte, že to někdo vyřeší za vás, ale ozvěte se.
Pokud jste svědkem nevhodného chování, je důležité zasáhnout. Nespoléhejte na to, že se dítě nebo dospívající ozvou sami, když jim to bude nepříjemné – často jde o tzv. zamrznutí, tedy neschopnost se bránit nebo reagovat.
Nejprve situaci zastavte a ujistěte se, že je zranitelná osoba v bezpečí. Vysvětlete druhému aktérovi, proč je jeho chování nevhodné, zároveň ale do konfrontace nevtahujte oběť. Místo „přece vidíš, že se to Markétě nelíbí“, můžete použít třeba frázi „tvoje chování se mi nelíbí, protože porušuje pravidla“. Zároveň také platí, že o každé citlivé situaci (i v případě podezření) by měli vědět minimálně dva dospělí a vždy byl měl vzniknout zápis.
Prevence a bezpečné prostředí
Pokud by se problematická situace stala v soukromí, je důležité, aby se dítě nebálo svěřit. K vybudování takového bezpečného prostředí přispějete třeba tím, že budete dětem opakovat, že bezpečí je více než pravidla. Pokud se jim tedy stane něco nepříjemného, nemusí se bát situaci oznámit, i kdyby během ní ony samy třeba nedodržely táborovou večerku nebo zákaz alkoholu.
U všech her a aktivit, zejména těch s fyzickým kontaktem, zaveďte pravidlo STOP – dítě i dospělý můžou z aktivity kdykoli bez vysvětlení vystoupit. Jako bezpečné slovo můžete použít právě třeba „stop“ nebo „dost“.
Dobře posloužit může také tzv. Semafor. Dopředu si s účastníky i vedoucími stanovte, jaké chování je ok (zelená), jaké znamená mírný prohřešek, který lze na místě vyřešit (oranžová), a co je neakceptovatelné a znamená odjezd domů (červená).
V neposlední řadě také zajistěte dostatečné soukromí, a to i s ohledem na dospívající a jejich těla. Pozor například na hromadné sprchování. Pokud se jde celý tábor koupat, měl by mít každý účastník právo se nezúčastnit bez nutnosti vysvětlování. Je také potřeba umožnit účastníkům vyprat si v soukromí spacák nebo spodní prádlo, například od menstruační krve nebo poluce. Stejně tak je dobré zajistit dostupné hygienické potřeby a koše na WC.
Zájem rodičů
I pokud nejedete na tábor jako vedoucí, máte ohledně bezpečí dětí možnosti, jak ho podpořit. Zeptejte se vedení tábora, jak se staví ke tvorbě bezpečného prostředí a k ochraně hranic dítěte. Už jen tento dotaz často odhalí, které tábory situaci berou vážně, a které ji naopak bagatelizují.
O rizicích s dětmi mluvte a připravte je na ně. Vysvětlete jim, že by se na táboře měli cítit bezpečně a že by nikdo neměl překračovat jejich osobní hranice. Pokud se to stane, apelujte na ně, aby se s tím svěřili buď vám (třeba po telefonu nebo v dopisu), nebo někomu na místě.
Příručka, kterou organizace Konsent vytvořila, je dostupná zdarma a najdete ji tady.
