Podle Zdeňky Masopustové, ředitelky Studijních center BASIC, která se zaměřují na vzdělávání a doučování, si děti odpočinek a volnost zaslouží. Právě léto je ale pro rodiče dobrou příležitostí, jak dětem ukazovat školní učivo v praxi a podnítit tím pocit smysluplnosti i chuť se učit. A případně i dohnat to, co dítěti nejde.
Učivo převeďte do praxe
Mezi základní znalosti řadí Masopustová čtení, psaní, počty a pravopis. „Pokud dítě nemá větší problémy, tak bych ho školou nezatěžovala. Dětem ale v dnešní době často chybí propojení látky s reálným životem. Podle mě je tedy léto pro rodiče dobrou příležitostí, jak dětem ukázat, kde můžou v životě uplatnit věci, co se ve škole učí,“ vysvětluje.
Podle Masopustové je možné tohle propojení nacházet v úplně běžných činnostech. Děti třeba můžou v restauraci číst jídelní lístek, se staršími si je možné se střídat třeba ve čtení knížky. „Co se týče psaní, ať třeba napíšou dopis babičce nebo si vedou deník se zápisy z každého dne. Matematiku zase procvičí třeba při plánování výletu nebo dovolené – děti při nákupu počítají rohlíky, ty starší třeba to, kolik nás bude stát benzín po cestě na dovolenou nebo kolik utratíme za oběd v restauraci. Jde o to, aby to bylo nenásilnou formou,“ zdůrazňuje.
Tímto způsobem pak sami děti dojdou k tomu, že má smysl se učit. „Jde o to, aby děti viděly ‚aha, já tu matematiku opravdu potřebuji‘. Když totiž chybí propojení s reálným životem, tak se děti něco naučí a pak to zapomenou. Pokud ale vědí, že potřebují umět něco někde přečíst nebo něco napsat a občas si potřebují i něco spočítat, tak pro ně bude důležité to opravdu umět,“ vysvětluje Masopustová.
Budujte zodpovědnost
Kromě propojování učiva a běžného života je také vhodné se o prázdninách zaměřit na budování samostatnosti a zodpovědnosti dítěte. Masopustová nabízí například nechat dítě, aby si samo regulovalo oblečení podle počasí nebo si sbalilo batoh třeba na tábor.
Mladší děti můžou využít seznam nebo pomoc rodiče, starší by to měly zvládnout sami. „Když si dítě něco zapomene, nemusím ho hned upozornit. Mělo by trochu nést i zodpovědnost za to, že tu věc nemá,“ vysvětluje.
Samostatnost a zodpovědnost podporuje i zapojení do domácích prací. „Schopnost duplikace, tedy učení nápodobou, je velmi důležitá v celém životě. Čím méně děti doma spolu s rodiči pracují a zapojují se do běžných činností, tím menší je u nich také schopnost se učit právě třeba i ve škole,“ uvádí Masopustová.
Pokud jde o běžné fungování, posunutá večerka ani volnější režim není problém. Nějaký režim by ale děti podle Masopustové mít měly, v posledních čtrnácti dnech prázdnin by se pak měl opět vracet k tomu školnímu. „Pokud dítě bylo zvyklé spát o prázdninách do devíti hodin, vstávat v sedm pro něj bude šok, změna musí být postupná,“ říká.
Stejně tak je v závěru prázdnin vhodné s dětmi znovu procvičit třeba násobilku, vyjmenovaná slova nebo zlomky. Nedává taky smysl děti strašit návratem do školy. „Měly by se těšit. Rodiče jim můžou připomenout zážitky s kamarády nebo je zapojit do nákupu školních potřeb. Pokud bude rodič o škole mluvit negativně, může se to projevit i na výsledcích,“ konstatuje Masopustová.
Zaměřte se na základy
Pokud jde o děti, které mají s nějakou látkou problém, je podle Masopustové důležité snažit se učivo vhodným způsobem přes léto dohnat, aby dítě nezačínalo v novém školním roce s handicapem. Noválátka by totiž způsobila jen další překážky.
Při práci s každým problémem Masopustová radí vrátit se k základům. „Pokud se třeba dítěti pletou písmenka a my ho hned nutíme číst, je to pro něj podobné, jako kdybychom neznali hlavní a vedlejší silnice, a někdo by po nás chtěl, abychom jezdili po Praze. Budeme se bát a bude nás to stresovat,“ přibližuje Masopustová.
I doučování základů, jako třeba právě rozdíl mezi písmeny M a N, jde ale udělat zábavně a hravou formou. Rodiče s dětmi ho snadno zvládnou třeba i v kuchyni. „Můžou zadělat těsto a péct rohlíky nebo sušenky ve tvaru písmenek. U nás v centrech také hodně používáme modelínu, děti můžou i obtahovat nebo vybarvovat,“ vyjmenovává Masopustová.
Písmena by měla být velká a snadno rozlišitelná. Když je dítě zvládne, může se s ním rodič posunout dál – ke slabikám, slovům a pak i ke čtení. „Jakmile to bereme po velkých částech, které jsou pro děti příliš složité, je to spíš kontraproduktivní a akorát tím zvyšujeme odpor, který k té látce dítě má,“ upozorňuje Masopustová.
Méně kritizujte
Nepomáhá ani to, když se rodič soustředí jen na chyby a dítě nechválí ani za to, co mu jde. „Dítě potřebuje zažívat pocit, že se zlepšuje. Musíme vždy zařadit víc chvály než kritiky,“ připomíná Masopustová a nabízí tzv. sendvičový způsob, ve kterém kritiku „zabalíme“ do pochvaly.
Ve své reakci by měl rodič na začátku dítě vždy za něco pochválit. Následně, pokud jde třeba o diktát, doporučuje Masopustová místo vyjmenování chyb dítěti nabídnout, zda se náhodou ještě nechce na některé části podívat znovu a opravit je. Reakci by ale měla opět uzavírat pochvala a třeba vyzdvižení slov, která se mu podařilo napsat dobře. Podle Masopustové totiž pro úspěch často stačí dítě nedemotivovat.
