„Ukrajina je dnes zemí, kde lidé velmi dobře vědí, že kdo se nestará o připravenost vlastní armády, bude se dříve či později vyrovnávat s přítomností armády cizí,“ řekl český prezident Petr Pavel, bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR a někdejší předseda Vojenského výboru NATO, v projevu během letošního, už čtvrtého ročníku konference Českého rozhlasu Plus, která se konala pod jeho záštitou.
Konference se zaměřila na téma „Křehká bezpečnost“, podle šéfredaktora ČRo Plus a iniciátora akce Josefa Pazderky mimořádně aktuální. „Vystihuje, co se dnes děje s evropskou bezpečností, kdy je pocit křehkosti a nejistoty snad ještě silnější než dřív,“ uvedl pro Téma.21.
Lídr v obrane
O zkušenost z první ruky se přijeli podělit řečníci přímo z Ukrajiny, například někdejší vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Valerij Zalužnyj nebo Oleksandra Matvijčuk z lidskoprávní organizace Center for Civil Liberties, která v roce 2022 získala Nobelovu cenu za mír.
„Pokud se poučíme, bude to skvělé. Pokud nás ani tito lidé neosloví, asi nám není pomoci,“ shrnul Pazderka.
Ukrajina se Rusku brání už pátý rok. Získává tak unikátní know-how moderního válčení, tvrdě prověřené v praxi. Díky tomu už není jen pasivním příjemcem západní pomoci ani obětí americké vrtkavosti. Stává se lídrem v obraně, používání moderních inteligentních systémů i v jejich výrobě.
Na počátku letošního roku například Ukrajina navzdory válečnému stavu otevřela export dronů a bezpilotních systémů s prvky umělé inteligence. Zároveň slíbila, že v nadcházejících měsících spustí jejich výrobu na desítce míst, například ve Velké Británii nebo Německu. Zájem o moderní zbraně, které dnes výrazně ovlivňují ukrajinsko-ruské bojiště, potvrdily i některé země Perského zálivu. Tisíce kusů nakoupily dokonce i USA.
Informační válka
Prudký technologický rozvoj podle Zalužného posouvá válčení do zcela jiných souvislostí, než jaké určovaly konvenční střety minulosti. Ukrajina je proto nucena velmi rychle hledat nové a účinné způsoby obrany.
Například nové levné a masově dostupné zbraně, jako jsou právě drony, setřely rozdíly mezi frontou a týlem. „Nemusíte pohnout frontou ani o kousek, abyste v týlu zasáhli kohokoli chcete,“ podotkl Zalužnyj. Téměř na denním pořádku to potvrzují zprávy z regionu, například bezprecedentní zásahy z 13. května poblíž Užhorodu na ukrajinsko-slovenské hranici, bezmála tisíc kilometrů od fronty.
„Zbraní“ se ale staly i další prostředky. „Jako nejzranitelnější cíl se ukázala energetika,“ navázal Zalužnyj. Cílené útoky ruských sil na ukrajinské elektrárny či rafinerie například letos v zimě na několik týdnů ochromily Kyjev a přiměly více než půl milionu obyvatel město opustit. „Energetická bezpečnost je tedy úzce spojená s národní bezpečností a odolností a je stejně důležitá jako ochrana hranic,“ podotkl Zalužnyj.
Neméně nebezpečná je podle něj informační válka, šíření nedůvěry a paniky i její dopad na psychiku lidí a sdílené hodnoty. „Je nutné podporovat rozvoj kritického myšlení,“ zdůraznil.
Torpédovaná společnost
Ruská válka proti Ukrajině ukazuje, že civilní obyvatelstvo dnes není jen cílem, ale i prostředkem boje. A bude záležet na síle a soudržnosti konkrétní společnosti, zda se ubrání.
Válka na jednu stranu ukrajinskou společnost spojila a povzbudila k odporu, jak přiblížila Oleksandra Matvijčuk příběhem kyjevské učitelky. Tá během zimního blackoutu v Kyjevě usedla v mrazu s notebookem k venkovnímu generátoru a na dálku pokračovala ve výuce. „Na obyčejné lidi se můžete spolehnout – vždycky dokážou víc, než byste čekali,“ poznamenala nobelistka.
Současně je tu ale řada napjatých situací uvnitř ukrajinské společnosti. Některé rodiny mají syny na frontě, nebo je tam dokonce ztratily, zatímco jiné odešly do bezpečí emigrace, anebo se jejich muži službě v armádě různými cestami vyhýbají. Nejpozději po uzavření míru padne otázka: Kde jste byli, když se bojovalo? A bude nutné hledat odpovědi přijatelné pro všechny.
Cena odolnosti
Je také nezbytné věnovat se duševní kondici veteránů i obětí ruských válečných zločinů, včetně dětí. Matvijčuk připomněla osud desetiletého Andreje, který se po vypuknutí války pokoušel s rodiči odjet do bezpečí, ale Rusové jejich auto vyhodili do povětří. Chlapec viděl uhořet svou matku. Chce se stát slavným fotbalistou, aby na něj rodiče v nebi byli pyšní. „Známkou toho, že se člověk začíná vnitřně uzdravovat, je, že vůbec začne myslet na budoucnost,“ podotkla k tomu nobelistka.
Takových příběhů jsou na Ukrajině tisíce a každý z nich zanechává ve společnosti jinou stopu. Ukrajina proto bude muset stavět mosty i uvnitř vlastní společnosti – mezi lidmi, kteří válku prožili velmi rozdílně. Budování této soudržnosti bude zásadní pro její budoucí odolnost. A oběti Ukrajinců nebudou marné, pokud se stanou varováním i inspirací pro státy, které se na vlastní obranu teprve připravují.
