Když se v létě roku 2024 během kampaně před prezidentskými volbami pokusil atentátník zabít Donalda Trumpa a zázrakem ho zasáhl jenom do ucha, na chvíli se debata o zbraních opět probrala k životu.
Nemělo to ale dlouhého trvání. Nezdá se, že by nejnovější další pokus o prezidentův život během společenské akce ve washingtonském hotelu měl být v něčem jiný. Učitel, který se později přiznal k nenávisti k Trumpovi, střílel v budově, k prezidentovi však nepronikl.
Sám prezident i jeho republikáni se rozhodli atentát využít spíš k ospravedlnění stavby plesového sálu, kvůli které už Trump nechal zbourat východní křídlo Bílého domu. Podle nich je takový zabezpečený prostor nutný právě proto, aby se útok z hotelu ve Washingtonu neopakoval.
Senát teď dokonce schválil rozpočet, v němž je na stavbu nové budovy vyčleněna jedna miliarda dolarů. Původní rozpočet přitom měl být tři až čtyři stovky milionů a Trump sliboval, že prostředky získá od soukromých dárců a stavba tak nebude daňové poplatníky nic stát. Atentát na Trumpa se tak zjevně nestane katalyzátorem potřebné reformy regulace držení zbraní.
Proč to v USA nejde
Americký přístup ke zbraním je specifický, což je dáno historicky vysokou hodnotou osobní svobody. Zároveň Spojené státy v minulosti v zájmu bezpečnosti dokázaly přijmout omezení ústavního práva na držení zbraně.
V roce 1934 například byl přijat Národní zákon o střelných zbraních. Ten byl reakcí na násilí způsobené vzestupem mafie v době prohibice, ale i neúspěšného pokusu o atentát na prezidenta Franklina Delano Roosevelta v roce 1933.
Pro automatické zbraně zaváděl nutnost registrace a na tehdejší dobu poměrně vysokou daň 200 dolarů, což by dnes odpovídalo bezmála pěti tisícům.
V roce 1986 pak za republikánské administrativy Ronalda Reagana přišlo další zpřísnění. V civilním držení směly zůstat plně automatické zbraně jen pokud byly vyrobené a registrované před rokem 1986.
Ronald Reagan a jeho předchůdci, demokrat Jimmy Carter a republikán Gerald Ford, pak v roce 1994 podpořili federální zákaz tzv. útočných zbraní. Ty byly definovány jako poloautomatické zbraně s dlouhou hlavní. Ten ovšem platil jen na deset let a následně nebyl obnoven.
Proč to v Austrálii šlo
Zajímavý je kontrast s Austrálií. To je země s podobným historickým vztahem ke střelným zbraním, v níž mnozí obyvatelé venkovských oblastí s oblibou chodí lovit. V roce 1996 však po masakru v Port Arthuru, při němž vrah zastřelil 35 lidí, parlament přijal zákon, který vyžadoval registraci zbraní a k jejich držení bylo nově potřeba povolení.
K tomu, aby ho člověk získal, musel uvést důvod. Ze seznamu přijatelných důvodů byla důsledně vyloučena sebeobrana. Navíc byly téměř úplně zakázány poloautomatické zbraně.
V 90. letech 20. století se na chvíli zdálo, že se i Spojené státy vydají tímto směrem. Od té doby se však povedlo na federální úrovni schválit jediný zákon, který regulaci držení zbraní nějak zpřísnil.
Šlo o Zákon pro bezpečnější komunity z roku 2022. Ani ten ovšem nevrací situaci do doby, než v roce 2004 vypršel zákaz útočných zbraní.
Kulturní války
Hlavní potíž je v tom, že z otázky zbraní se stalo další z bojišť kulturních válek. Z Národní střelecké asociace (National Rifle Association – NRA), která vznikla původně jako organizace propagující zodpovědné zacházení se zbraněmi, se stala lobbistická skupina silně napojená na republikánskou stranu.
Sami republikáni i s podporou právě NRA začali šířit myšlenku, že jakékoliv zpřísnění podmínek pro držení zbraní je jen první krok plánu Demokratické strany na úplný zákaz zbraní. O tom, že Clintonová, Biden, případně Harrisová chtějí lidem sebrat zbraně, mluvil Donald Trump v každé ze svých tří kampaní před prezidentskými volbami.
I dílčí reformy, které jinak podporuje většina Američanů, jsou tak neprůchodné. Příkladem mohou být zákony umožňující rodinným příslušníkům či policii podat k soudu návrh na dočasné odebrání zbraně člověku, u nějž hrozí, že by mohl ublížit sobě nebo ostatním.
S těmi podle různých průzkumů souhlasí 70 až 80 % dotazovaných včetně 60 až 70 % držitelů zbraní. Ani ve zmiňovaném Bidenově zákoně z roku 2022 však takový institut na federální úrovni zakotven nebyl. Nic nenasvědčuje tomu, že by se v dohledné době mohlo něco změnit.













