Starosta Manchesteru Andy Burnham se s největší pravděpodobností stane nástupcem Keira Starmera v premiérském křesle. Do souboje o vedení Labouristické strany se zatím nikdo jiný nepřihlásil. Pokud se to nezmění, mohl by se Burnham stát premiérem už 20. července. I jestli se vyzyvatel najde, bude Burnham jasným favoritem.
Nový premiér bude mít před sebou velmi těžký úkol. Podpora vládnoucích labouristů se od voleb propadla o téměř patnáct procentních bodů. Dle váženého průměru průzkumů, který zveřejňuje Politico, by momentálně ve volbách získali jen 20 procent.
Zemětřesení na politické scéně
Nejde ale jen o oslabování vládní strany. Dvě donedávna dominantní strany, Labour Party a Konzervativní strana, své výsadní postavení ztratily.
Před dvěma lety vyhrál Starmer volby s nejnižším procentuálním ziskem vítěze voleb v dějinách země, od voličů dostal 33,7 procent Podle průzkumů je ale teď nejsilnější stranou Reform UK Nigela Farrage s podporou okolo 25 procent. V rozmezí od 13 do 25 procent se pohybuje pět stran.
Pokud trend vydrží, Británie se v příštích volbách, které proběhnou nejpozději v srpnu 2029, zažije doslova revoluci. S vysokou pravděpodobností by musela vzniknout vláda koaliční, či menšinová. K tomu naposledy došlo v roce 2010. Konzervativci v čele s Davidem Cameronem sice volby vyhráli, ale k většině ve sněmovně jim chybělo 20 mandátů. Cameron proto složil koalici s Liberálními demokraty v čele s Nickem Cleggem.
Ještě větší změna by byla v rozložení mandátů. Je dost pravděpodobné, že by žádná strana neměla v 650členné dolní sněmovně víc než 250 křesel. Naopak možná až čtyři strany by mohly překročit hranici 100 mandátů, což se v dějinách ještě nikdy nestalo.
Co chce Andy Burnham
Nového premiéra čekají dvě pozitiva. Zdědí velice silnou sněmovní většinu 400 mandátů, kterou. labouristé získali v roce 2024 díky většinovému volebnímu systému i přes nízký procentuální výsledek.
Burnham má navíc zřejmě ve straně silnou pozici, aspoň podle prozatímní absence soupeře ve vnitrostranických volbách předsedy. Tím ovšem výčet pozitiv končí.
Spojené království zažívá od brexitu dlouhé období pomalého ekonomického růstu. Díky rostoucím cenám tak Britové chudnou. Reálné mzdy klesly podle Národního statistické úřadu (ONS) ve čtyřech z posledních pěti čtvrtletí.
Andy Burnham na situaci reagoval i ve svém projevu v úterý 30. června, kde nastínil své priority. K nim patří i snížení životních nákladů. Toho chce dosáhnout například zestátněním poskytovatelů služeb, jako jsou vodovody a kanalizace nebo distributoři elektřiny a plynu.
Dalším pilířem jeho politiky má být přesun řady pravomocí na nižší úroveň, tzv. devoluce, od které si slibuje větší schopnost voličů ovlivnit politiku s přímým dopadem na jejich životy.
Zajímavá řešení ale Burnham nabízí třeba i v oblasti vzdělávání. Labouristé dlouhá desetiletí zdůrazňovali zlepšení dostupnosti vysokých škol i pro mladé lidi z chudých rodin. Pravděpodobný budoucí premiér teď místo toho zdůrazňuje nutnost zlepšit pracovní uplatnění a příležitosti pro ty, kteří vysokoškolský titul nemají.
Burnhamův projev sice neobsahoval příliš detailů, ale to je u podobných proslovů běžné. Obecně se zdá, že jde o pokus o návrat k tradičnějšímu pojetí levicové politiky. I když budoucí předseda vlády zároveň zdůraznil, že jeho vláda bude chtít být rozpočtově odpovědná. To se ale může ukázat jako nesplnitelný slib.
Zklamání z politiky přetrvává
Bez toho, aby Britové skutečně pocítili pozitivní změny na svých peněženkách, nemá Burnham příliš šanci uspět. V Británii teď převládá zklamání z politiky, čehož si je uchazeč o premiérské křeslo vědom.
Právě frustrace z výkonu obou tradičních velkých stran pomáhá nové Reform UK a menším Liberálním demokratům a Zeleným. Burnham správně říká, že lidé v Británii už nechtějí čekat. Veškerou trpělivost s politiky a jejich sliby, kterou měli, už dávno vyčerpali.
Je tedy otázkou, kolik času budou ochotní dát novému labouristickému předsedovi a jak zareagují, až vznešené fráze o zlepšení života obyčejných Britů narazí na tvrdou ekonomickou realitu. Burnham má možná poslední šanci Labour Party zachránit od volebního výprasku.
Hraje se přitom o víc než obvykle. V minulosti se mohla opoziční strana spolehnout na to, že po určitém čase dojde ke střídání. Jenže příklad Konzervativní strany ukazuje, že návrat může být v novém rozložení sil na politické mapě obtížný až nemožný.
Toryové, jak se dodnes přezdívá členům Konzervativní strany, v roce 2024 získali bezmála 24 procent hlasů. Politico jim podle průzkumů momentálně přisuzuje jen 19 procent. Propad od historického vítězství s více než 43 procenty podpory v roce 2019 tak pokračuje.
Imigrace a brexit
Ale zpět k projevu Andy Burnhama. Je příznačné, že se v něm vůbec nevěnoval imigraci a zahraniční politice.
Právě v těchto tématech totiž bude mít pozici možná nejtěžší. Na imigraci totiž posiluje Reform UK, která volá po radikálním zpřísnění.
Na tématech zahraniční politiky, především pak na vztahu k Evropě, se snaží profilovat Liberální demokraté.
Labouristy ale tyto otázky více rozdělují. Burnham se bude snažit zlepšit ekonomickou situaci v naději, že to bude stačit. Hodnotové otázky ale nepůjde úplně vymlčet.
