Návrat do školy je pro dítě po prázdninách poměrně velkou změnou. Najednou je potřeba pravidelně vstávat, přes den sedět na místě, soustředit se a také řešit vztahy s kamarády. Projevit se to proto může i doma.
Podle Magdalény Černé z Centra Locika si rodiče můžou všimnout třeba toho, že je dítě víc unavené, podrážděné nebo i plačtivé. „Některé děti jsou po škole naopak hodně aktivní, jiné se stáhnou a potřebují být chvíli samy. Mohou se objevit bolesti břicha nebo hlavy, horší usínání, změny chuti k jídlu, větší potřeba blízkosti rodiče,“ popisuje Černá.
Všechny tyto reakce jsou podle ní normální a nemusí znamenat, že je něco špatně. Stejně jako to, když se dítěti do školy nechce.
Více volnosti i pravidelný režim
Důležité je být v tomhle období trpělivý a dítě při změně podpořit. Což může rodič udělat i tak, že sníží vlastní nároky. „Dítě, které se celý den ve škole snažilo zvládat nové prostředí, může doma potřebovat hlavně jídlo, klid, pohyb, kontakt s rodičem nebo chvíli, kdy po něm nikdo nic nechce,“ vysvětluje Černá.
Prvních pár týdnů školy byste proto měli počítat s tím, že si třeba místo úklidu bude dítě potřebovat déle hrát nebo trávit čas o samotě. Vhodné je taky dočasně omezit mimoškolní víkendové akce či kroužky nebo dodržovat pravidelný režim, zejména večerku a ranní vstávání.
Klasickou otázku „Co bylo ve škole?“ můžete nahradit konkrétnějším: “Co tě dneska nejvíc bavilo?” nebo “Co bylo dnes nejtěžší?”
Černá zároveň radí dítě nezahlcovat otázkami ani ho nenutit se o pocitech bavit. Je dobré ho ujistit o tom, že vnímáte jeho zahlcení a že jste tu pro něj, kdykoli se na vás bude chtít obrátit.
Bolest břicha i nespavost
I když jsou náladovost, únava, mírná bolest břicha i nechuť ráno vstát do školy při změně režimu normálními projevy, pokud trvají více než několik týdnů, stupňují se nebo jsou hodně intenzivní, je potřeba zbystřit.
Varovným signálem je podle Černé třeba i to, když se dítě najednou začne izolovat, přestane dělat věci, které ho dřív bavily, nebo začne mít problémy ve škole. Můžou se objevit i problémy s jídlem nebo spánkem.
„Zpozorněla bych zejména u výrazné a trvající změny oproti tomu, jak dítě známe. Velmi vážně je ale potřeba brát sebepoškozování, výroky o smrti či sebevraždě a jakoukoli informaci o šikaně nebo násilí,“ zdůrazňuje Černá s tím, že v takových případech je potřeba situaci řešit okamžitě.
Netlačit na pilu
Opět ale platí, že není přínosné dítě bombardovat otázkami. Když s ním mluvíte, naslouchejte mu a nesnižujte jeho pocity. „Často se také lépe mluví třeba při cestě autem, procházce, vaření nebo nějaké společné činnosti,“ popisuje Černá.
Když s vámi dítě o problému mluvit nechce, do konverzace ho netlačte. Černá doporučuje pojmenovat to, čeho jste si všimli, a dítě ujistit, že se vám nemusí svěřit teď, ale že vás jeho pocity zajímají a jste připravený ho vyslechnout. Můžete využít i materiály, které pro rodiče připravila organizace Nevypusť duši, nebo se podívat na web Šance dětem.
Rodič by měl také přijmout, že nemusí být při svěřování první volbou. Měl by proto dítě povzbudit, aby se v případě potřeby svěřilo třeba druhému rodiči, babičce nebo oblíbenému učiteli. Děti a dospívající se můžou obrátit i na chat provozovaný Centrem Locika.. Podobné služby nabízí také Linka bezpečí nebo Modrá linka. Bezpečný prostor nabízí i nízkoprahové kluby, kde se dá zdarma trávit volný čas a svěřit se s problémy vyškoleným pracovníkům.
Konflikt, šikana i sebepoškozování
Pokud jde o problémy ve škole, je důležité rozlišit, jestli jde o běžný konflikt mezi vrstevníky, nebo o situaci, kdy je dítě ohrožené třeba šikanou nebo dlouhodobě osamělé.
V prvním případě je užitečné nechat dítě, aby si s problémem zkusilo poradit. Rodič mu v takové situaci poskytne oporu, vyslechne ho a může mu pomoct zamyslet se nad možnými řešeními i tím, jaký výsledek by uvítalo.
Pokud se ale situace zhoršuje, jde ale o šikanu, vyčlenění z kolektivu nebo stupňující se problém s učitelem, mají podle Černé zasáhnout dospělí. „Je dobré jít do školy s co nejvíce konkrétními informacemi: co dítě popisuje, co jsme sami pozorovali, kdy se to děje a jaký to má na dítě dopad. A zároveň se ptát, co pozoruje škola a jaké konkrétní kroky může udělat,“ shrnuje.
Důraz klade také na to, že zásah nesmí situaci dítěte zhoršit. „Proto je dobré se školou domluvit nejen na tom, co udělá, ale také jak to udělá a jak bude průběžně ověřovat, že se dítě cítí bezpečně,“ upřesňuje Černá.
Pokud jde o akutní ohrožení, vyhrožování, sebepoškozování nebo sebevražedné myšlenky, je nutné situaci řešit s odborníkem nebo se obrátit na krizové linky či organizace, které propojení se specialisty zajistí. Rodiče se můžou obrátit například na Rodičovskou linku nebo Linku pro rodinu a školu, a to telefonicky nebo i přes online chat. Poradnu zajišťuje i Společnost pro zdravé rodičovství Aperio, Centrum Locika, Nevypusť duši nebo Society for all.
