Začátek nového školního roku jako by české parlamentní politiky nadchnul pro čísla. Debatu rozproudil státní rozpočet se schodkem 389 miliard, který vládě v pondělí předložila ministryně financí Alena Schillerová (ANO).
Deficit je druhým největším v historii České republiky. Na úroveň toho nejhoršího z roku 2021 se nedostal jen proto, že se po schválení nových rozpočtových pravidel mezi výdaje státu nezapočítá půjčka, kterou stát poskytuje na dostavbu Dukovan.
Rozpočet se stal hned po pondělním jednání vlády předmětem kritiky SPD i Motoristů. Druzí jmenovaní také podle svých slov hned ve čtvrtek na schůzce s předsedou vlády Andrejem Babišem (ANO) navrhli úspory ve výši asi 20 miliard korun. V dalších jednáních má koalice v plánu pokračovat v pondělí ráno.
Rozpočet a jeho schodek kritizovali také zástupci všech opozičních stran. Lidovci, ODS i Piráti přitom už delší dobu mluví o tom, že představí vlastní hospodářské strategie s cílem řešit i zvětšující se zadlužení Česka.
Stavíme na lidech
Jako první odhalili část svých plánů na oživení české ekonomiky Piráti. Ve středu 2. září ukázali hospodářskou strategii, která podle předsedy Zdeňka Hřiba „není jen o strojích a betonu, ale pracuje s tím nejcennějším, s lidským kapitálem.“
Piráti tak hned v prvních kapitolách dokumentu mluví o potřebných změnách ve školství, zdravotnictví nebo nutnosti řešení situace téměř 600 tisíc lidí v exekuci.
Jenže mnoho podobných cílů lze najít i ve vládní hospodářské strategii, kterou kabinet představil v únoru tohoto roku. Oba plány se sice liší v části konkrétních řešení, ani vládě ale nelze upřít ambici stavět ekonomický úspěch Česka na kvalitních lidech, jejich vzdělání a zdraví.
Zvednout daně?
V čem se strategie nepochybně liší, je přístup k měně. Zatímco vláda si přeje zachovat českou korunu (a chystá se v tomto ohledu také navrhnout její zakotvení v ústavě), Piráti jako jedno z řešení současné situace navrhují přijmout euro.
Na první pohled možná méně znatelným, ale důležitým rozdílem je také přístup obou plánů k daňové reformě. Vládní strategie mluví především o úpravách daňových úlev a s posílením daňových příjmů nepočítá. Dlouhodobě to tvrdí i její ministři a premiér.
První náznaky, že i vláda nakonec bude prosazovat zvýšení některých daní, jde ale číst z čerstvých vyjádření ministryně financí, která serveru iDnes.cz řekla, že uvažuje o vyšším zdanění tabáku nebo investičních nemovitostí.
Opoziční Piráti sice v představené strategii také nenabízejí nějakou kompletní daňovou reformu, slíbili ale její doplnění během následujícího roku a představili alespoň její možné první vlaštovky – třeba vyšší zdanění slazených nápojů nebo úpravu daně z nemovitosti, která by podle jejich plánu měla víc vycházet z velikosti pozemku.
Změnit by chtěli i výpočet rozpočtového určení daní, tedy systému, který část vybraných daní posílá podle určeného vzorce krajům a obcím. Díky nové úpravě by obce mohly získávat podíl z DPH odvedeného při stavebních pracích a ten poté používat na stavbu a údržbu silnic nebo škol. Byly by tak motivovány výstavbu na svém území podporovat, protože by z ní samy víc těžily.
A zase ten alkohol
Zdá se, že se hospodářské strategie stávají v české politice atraktivním tématem. Svou vlastní chtějí v první polovině příštího roku ukázat voličům i lidovci. Její přípravu dostal na starost 1. místopředseda strany Benjamin Činčila.
I když zatím on i jeho kolegové odmítají prozradit konkrétní vize a prozradit je chtějí až v komplexním plánu, už krátce po svém zvolení do vedení strany Činčila Českému rozhlasu přiznal, že uvažují třeba o úpravě zdanění některých živnostníků, ale i daní z alkoholu nebo tabáku.
O formulaci vlastních vizí z oblasti ekonomiky, vzdělávání nebo zdravotnictví mluví i zástupci ODS. Ve straně hospodářská témata dlouhodobě garantuje kromě předsedy Martina Kupky i místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček.
Ten na červnové ideové konferenci ODS jako stínový ministr financí mluvil o možném zvyšování spotřebních (alkohol, tabák, benzin, nafta) a majetkových daní, o nutnosti debatovat o přijetí eura nebo podpoře začínajících podnikatelů.
Míč na straně vlády
Není přitom jasné, jestli je to právě absence podobných plánů, která nejvíc brání rozkvětu Česka. Analýz na řešení potíží ve všech možných oblastech je v Česku, Evropě i na světě dost a jednotlivé politické strany se ve výsledku tak moc neliší v nabízených řešeních.
Chybí jim ale odvaha udělat komplexnější a odvážnější reformu, ne jen pár „drobných“ izolovaných řešení (jako je oblíbený a voličům lehce vysvětlitelný příslib zvýšení spotřebních daní na alkohol nebo tabák).
Navíc aby voliče zaujaly, musí nakonec především vyostřovat svou komunikaci a napadat neschopnost svých protivníků. Je to přirozená politická soutěž, ale nejspíš ne nejrychlejší způsob, jak posunout zemi vpřed.
Parlamentní strany, a v současnosti je v tomto ohledu míč spíš na straně vlády, mají ve svých rukou budoucnost země. Jistěže jen omezeně. Ekonomika, školství, zdravotnictví nebo bezpečnost nakonec nestojí a nepadají se zákonodárci. Drží je firmy, zaměstnanci, dobrovolníci, rodiny.
I tak ale mají vrcholoví politici k dispozici neobyčejně silné nástroje, jak životy a práci jich všech podpořit. Jenže cesta možná nevede ani tak přes generování stále nových plánů jako spíš přes schopnost domluvit se. Ale to je nakonec to nejtěžší.
