Dávné olympijské hry měly být oslavou kultury lidského těla v jednotě s duchem a taky časem míru. Tedy traduje se to. Dnes jsou spíš globální show, marketingovým kolosem, nástrojem propagandy, národní prestiže a geopolitických gest. Časem míru tedy rozhodně ne. Ale třeba je to jen iluze, ani ne tak o dnešním významu her, ale o tom antickém. V této epizodě podcastu se Martina a Jan ptají, proč nestačí prostá radost ze sportu, proč tyto hry stojí miliardy, proč po nich zůstávají prázdná města a pořádná ekologická rýha, proč jsou propagované ideály tak vzdálené od reality, proč se svět schází na stadionu a co tím chce říct a co tím říká o sobě.
Olympiáda jako svátek sportu i festival marnotratnosti. Potřebujeme stále větší hry, abychom věřili, že svět funguje?
