„Dánsko si nemůže dovolit politické vakuum. Svět nečeká. Jsme malá země v rozbouřeném světě, kde zuří války na Ukrajině i v Íránu, a naše vlastní suverenita v Arktidě je pod tlakem. Musíme jednat rychle,“ prohlásila Mette Frederiksen v projevu po sečtení hlasů. Její levicoví Sociální demokraté se sice stali vítězi voleb, se ziskem 21,9 procent hlasů však dopadli nejhůře od roku 1903. O 5,6 procentního bodu se výsledek propadl ve srovnání s předchozími volbami v roce 2022.
Podle ústavních zvyklostí se měly volby do jednokomorového zákonodárného shromáždění – Folketingu konat až na podzim. Premiérka, která nyní končí druhé funkční období, však využila vlny popularity, kterou jí vynesl její rozhodný postoj ve sporu s USA o Grónsko, a volby vyhlásila o několik měsíců dříve.
Americká administrativa pod vedením prezidenta Donalda Trumpa vystupňovala na počátku ledna požadavky na tento strategický ostrov, který je autonomní součástí Dánského království. Mette Frederiksen spolu s grónským premiérem Jens-Frederikem Nielsenem americké nároky tvrdě odmítli a na několik týdnů se stali „národními hrdiny“ a tvářemi občanského vzedmutí za jednotu a nezávislost Dánska.
Chov prasat
Volební výsledky však ukazují, že tento kalkul Frederiksenové nevyšel. Pozornost voličstva se záhy vrátila k vnitropolitickým problémům, kterým vévodí bytová krize, růst nákladů na živobytí a také ochrana životního prostředí, v čele s výrazným znečištěním, které přináší průmyslový chov prasat.
Předvolební průzkumy ukázaly, že pro mnohé levicové voliče jsou Sociální demokraté příliš umírnění, ačkoli navrhovali i tak radikální krok, jakým je zvláštní zdanění bohatých. Půlprocentní daň z majetku se měla vztahovat na 20 tisíc nejbohatších Dánů v šestimilionové populaci.
Nicméně už v prosincových komunálních a regionálních volbách utrpěli drtivou porážku. Část jejich voličů se přesunula k radikálnější Zelené levici (Socialistisk Folkeparti) vedené Piou Olsen Dyhr, která se nyní stala druhou nejsilnější stranou s volebním ziskem 11,6 procenta.
I tak levicový blok v úhrnu získal pouze 84 křesel. Pro většinu ve Folketingu, který čítá 179 mandátů, by jich potřeboval 90. Tu ale nemá s 77 křesly ani pravice. A tak pomyslné karty drží v ruce současný ministr zahraničí Lars Løkke Rasmussen, šéf středové strany Umírnění (Moderaterne). Té volby vynesly zbývajících 14 křesel (zbylé čtyři mandáty vždy připadají na zastupitele autonomních oblastí, tedy Grónska a Faerských ostrovů – pozn. aut.) a právě oni rozhodnou, jak bude vypadat budoucí koalice.
„M“ ve vláde
„Vyhláskovat slovo ‚vláda‘ bez písmene M je prakticky nemožné,“ nechal se Rasmussen slyšet ve svém prvním televizním vystoupení během povolební noci. Narážel tím na název své strany Moderaterne. Protřelý jedenašedesátiletý politik s neodmyslitelnou churchillovskou dýmkou v ústech má mnohaleté zkušenosti ve vrcholné politice. Od roku 1994 je členem Folketingu, kromě současného vedení resortu zahraničí zastával úřad ministra vnitra, financí či zdravotnictví a dvakrát byl i premiérem. V roce 2019 ho vystřídala právě Mette Frederiksen.
Nyní ji Rasmussen zatím nechává v napětí, protože ví, že bez jeho poslanců vládu nesloží. Lídr středopravicové Liberální strany (Venstre) a současný ministr obrany Troels Lund Poulsen už totiž prohlásil, že s někdejší premiérkou do koalice nepůjde. A podle komentátorů si muž, který v Dánsku už dvakrát stanul na vrcholu, svůj velký okamžik s gustem užívá.
Se všemi
„Železná Mette“, jak se jí kvůli jejímu postoji během grónské krize přezdívá, zatím formálně podala demisi do rukou krále Frederika X. a zároveň od něj přijala jmenování „královskou vyjednavačkou“ (kongelig undersøger), tedy pověření k sestavení vlády.
Svým kolegům napříč politickými stranami vzkázala, že je „otevřená všem možnostem“. „Budu vyjednávat se všemi, kdo chtějí stabilní a akceschopné Dánsko,“ prohlásila s tím, že je nezbytné sáhnout ke kompromisům.
Znamená to volbu mezi dvěma nesnadnými cestami. Buď bude muset přesvědčit radikální levicové strany a upustit od své dosavadní středovější politiky, anebo se domluvit s Rasmussenem a vytvořit podobnou koalici, jaká vládla od roku 2022 dosud. Sociální demokraté se v ní kromě Rasmussenových Umírněných spojili s Poulsenovými liberály, což vytvořilo nestabilní celek charakteristický mnoha vnitřními neshodami.
Ve druhém případě bude naopak muset obětovat některé předvolební sliby. Už proto, že deklarovanou Rasmussenovou podmínkou, aby Frederiksenovou v čele vlády podpořil, je stopka radikální socialistické agendě nebo „pragmatický idealismus“ v zahraniční politice, což znamená i vstřícnější postoj k USA.
Umírněný s radikálním vlivem
„Dánsko potřebuje rychlé vyjasnění situace, abychom mohli hájit naše zájmy v této nejisté době,“ potvrdila před začátkem vyjednávání Mette Frederiksen. Minulý pátek se s Larsem Løkkem Rasmussenem sešla k prvnímu kolu rozhovorů. Na dotazy novinářů státní televize TV 2 News, zda dosáhli konkrétní dohody, odpověděl: „Pracujeme na tom a potrvá to tak dlouho, jak bude potřeba.“
Zatím má železná Mette čas: v roce 2022 trvalo sestavení koalice rekordních 42 dnů. Pokud se jí to ale nepodaří, je na králi, aby pověřil nového vyjednavače. Rasmussen už nastínil možnost, že by jím rád byl on. Pak by se Dánsko mohlo dočkat staronového premiéra, který by mu přinesl posun zleva do středu, v dnešní Evropě s jejími sílícími ultrapravicovými vlivy by však znamenal umírněnou politiku vybalancování extrémů a pragmatického kompromisu. Což je dost možná styl, který bude v nadcházejících letech více než potřeba.
