Eva dostala od rodičů asi ve třinácti letech knížku. Byla růžová a na přebalu měla kresbu hradu. Obsahem však měla blíž k červené knihovně.
„Byly to takové romantické příběhy ve fantasy stylu, ve kterých ale byly i dost detailně popsané sexuální scény. Nikde na knížce to napsané nebylo, rodiče to určitě nevěděli,“ popisuje teď už dospělá žena svou zkušenost.
I když v tomto případě šlo o chybu rodičů, nikoli o skutečnou dětskou literaturu, ve spoustě případů se nevhodné věci objevují i v knihách určených přímo dětem. V Česku totiž není obsah nijak regulovaný a systém spoléhá na to, že problematické části zachytí nakladatelství. To ale ne vždy funguje.
Násilí i stereotypy
V čítance pro druhou třídu tak třeba můžeme najít pasáž o tom, jak tatínek hrozí, že vezme na batole pásek. A to jen proto, aby se jeho starší sourozenec přiznal k rozbití okna. V jiné knize zase při čtení s obrázky zjistíme, že kdyby vypravěčka nebyla holčička, ale kluk, tak by si přála letět do vesmíru.
Odkazy na genderové stereotypy se objevují i v populárním Čtyřlístku, kde se Fifinka jako jediná holka v partě stará o jídlo a úklid, a dokonce i dohlíží na hygienu ostatních. A výjimkou nejsou ani knihy, které jsou zcela vytvořené umělou inteligencí.
„Knih pro děti u nás vychází tak obrovské množství, že se to usledovat prakticky nedá,“ poukazuje odbornice na dětské čtenářství Julie Zemanová z projektu Mravenčí chůva. To, že se v dětské literatuře objeví třeba pohlavek nebo stereotyp, považuje za legitimní. Velmi důležitý je ale podle ní kontext.
„Děti se běžně setkávají s tím, že rodič na hřišti řekne chlapečkovi, že kluci nebrečí. Je ale hrozně důležité, aby ten text nebo ilustrace nenormalizovaly to chování. Některá z postav by to v tu chvíli měla okomentovat,“ myslí si Zemanová.
Zodpovědnost za obsah
Rodiče by podle ní měli dohlížet na to, co děti čtou, jejich možnosti jsou však omezené. „Ne každá kniha se dá přečíst v knihkupectví. Bylo by hezké, kdyby si rodiče přečetli knížku sami, než ji dají dětem, ale je to nerealistický nárok,“ hodnotí. Obsah by podle ní měla kontrolovat hlavně nakladatelství.
V nich už teď každá vydávaná kniha prochází procesem, ve kterém obsah připomínkuje redaktor. Záleží ale vždy na konkrétním člověku a na tom, jak on sám dané slovo nebo pasáž vyhodnotí.
Šmírování nahé sestry
Slabiny tohoto systému se ukázaly na jaře 2025, kdy si rodiče začali stěžovat na knihu Fotbalový král, určenou dětem od sedmi let. Na problematické části upozornil i profil Moderní sebeobrana.
V jedné z pasáží se tam dva sedmiletí chlapci domlouvají na tom, že za colu a burger jeden z nich tomu druhému umožní šmírovat svou sestru nahou v koupelně. Fotbalový král navíc sexualizuje malé dívky a obsahuje vulgarismy, jako třeba „děvka“.
Knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta, které později koupila společnost Albatros Media. Za čtyři roky od vydání se jí prodalo přibližně šest tisíc výtisků. Po rozhořčených reakcích Albatros knihu stáhl.
„I kdyby šlo o zachycení reálného hovoru či způsobu myšlení, je takový projev v knížce pro děti nevhodný. Nedává dobrý příklad a naprosto oprávněně pobuřuje rodiče,“ uvedla v oficiálním prohlášení Albatros Media mluvčí Jana Fikotová.
Podpůrné mechanismy
Jak zajistit, aby se podobné kauzy neopakovaly? Odpovědnost by podle Zemanové měla dál být hlavně na nakladatelstvích. Ta by ovšem měla mít redakční standardy a měla by redaktory v citlivých tématech vzdělávat.
V zahraničí se také můžeme setkat s tzv. sensitivity reading, v překladu citlivým čtením. V principu redaktor osloví člověka, který má s tématem knihy osobní zkušenost, například má tělesné postižení nebo je z rasové menšiny. Ten text pročte a následně vypracuje posudek, zda kniha dané téma zpracovává vhodným způsobem.
V Česku využívá sensitivity reading pouze nakladatelství Nová beseda, které vydává především literaturu faktu a populárně naučnou literaturu.
Tabu témata a věk
Lépe by mohl fungovat také věkový rating. Ten v Česku není standardizovaný a je to spíše pocitové doporučení nakladatele. „Podle mé zkušenosti to často neodpovídá. Vidím i další problém, a to, že když je to pro dítě sedm let plus, ale já na to čtenářsky dosáhnu až v devíti letech, často se do ní ani nepustím, protože je přece určená pro menším dětem,“ popisuje Zemanová.
Povinný rating by nezaváděla. „Spíš bych se snažila podporovat knihovníky a další profesionály, aby měli prostor ty knížky číst a mohli je adekvátně doporučovat,“ míní.
Co by naopak mohlo být užitečné, jsou podle Zemanové tzv. trigger warnings. Na obálce by se díky nim čtenář nebo rodič dozvěděl, jaká témata kniha obsahuje, např. zneužívání, šikanu nebo ztrátu rodiče.
Zároveň upozorňuje, že je jen málo témat, která by pro děti nebyla vhodná. Důležitý je způsob, jak je knihy zpracovávají. „Válka, nucená migrace i smrt jsou témata, se kterými se děti potkávají. Pro rodiče to může být dobrý způsob, jak téma otevřít. A stejně tak to může být skvělé čtení pro ty, kterých se to dotýká, protože najednou vědí, že v tom nejsou sami,“ vysvětluje Zemanová.
