Odchod Britů z Evropské unie nebo úspěch Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Podle odborníků dvě z mnoha událostí, které byly pravděpodobně ovlivněny ruskými trollími farmami. I proto jsou od roku 2016 ruské dezinformace předmětem zvýšeného zájmu médií i tajných služeb v západních zemích.
Podle průzkumů z roku 2024 si téměř pětina Čechů nemyslí, že Rusko používá dezinformace k ovlivnění veřejného mínění v tuzemsku, na Slovensku zase tři čtvrtiny obyvatel považují dezinformace za závažný bezpečnostní problém. Čtvrtina má opačný názor.
V obou zemích je tak poměrně početná menšina, která na jakýkoliv pokus omezit vliv ruských dezinformací reaguje negativně, protože v jejich existenci ani nevěří. Další lidé pak ruské dezinformace v principu vnímají jen jako běžnou propagandu, o kterou se snaží drtivá většina států na světě.
Jenže pro pochopení problému, kterému čelíme, je právě zásadní ruská „aktivní opatření“ (jak aktivitu sami Rusové nazývají) dokázat rozlišit od propagandy a tzv. veřejné diplomacie.
Zaplatit i zneužít
Za názornou ukázkou se můžeme vypravit do nedávné historie a připomenout si tzv. mírové hnutí, které pro ovlivnění veřejné debaty v západních zemích hojně využíval Sovětský svaz (SSSR). Mírové kongresy, které byly v letech 1949 a 1983 pořádány v Praze, Sověti de facto přímo řídili a určovali jejich agendu.
Šlo především o jednostranné zaměření na skutečné i domnělé prohřešky USA a téměř naprostou ignoraci sovětských agresí, jako byla například ta proti Maďarsku v roce 1956. Jak dokazuje tajná zpráva CIA z 80. let minulého století, měli navíc řadu spolupracovníků, přes které dokázali různé aktivity finančně podporovat.
SSSR ale neváhal využít i aktivity svých odpůrců nebo události neutrální. Tak třeba došlo i na Kampaň za jaderné odzbrojení, která vznikla organicky a jeden z jejích spoluzakladatelů, filozof Bertrand Russell, byl silným kritikem SSSR a stalinismu.
Na konci 70. a začátku 80. let se studená válka po krátkém uvolnění opět vyostřila. V reakci na rozmístění sovětských nosičů jaderných zbraní chtěly Spojené státy a země NATO v Evropě nasadit vlastní rakety. Kampaň za jaderné odzbrojení byla užitečná proto, že vyvolávala strach z jaderné války.
Již zmiňovaná zpráva CIA konstatuje, že v zemích jako Nizozemí či Západní Německo, měla Kampaň významný vliv na to, co byly tamní vlády v otázce jaderných zbraní schopné prosadit. I CIA ovšem došla k závěru, že byť cíle hnutí rámcově vyhovovaly sovětské pozici, jeho vznik byl daleko spíše důsledkem rostoucího pocitu především mladých Evropanů, že se mohou snadno stát obětí války mezi USA a SSSR bez toho, aby měly jejich vlády na vznik takového konfliktu jakýkoliv vliv.
Moskva nepotřebovala, aby tito lidé uvěřili, že SSSR chce mír. I když i takový narativ se samozřejmě snažila šířit. Stačilo jí ovšem, že obyvatelé západních zemí nevěřili úmyslům vlastních vlád a Spojených států amerických.
Jiná tajná zpráva z roku 1982 tvrdí, že „současné západní mírové hnutí profituje z organizační a finanční podpory a rad od Sovětů a místních komunistických stran. Nicméně znovuzrození mírového hnutí by nebylo možné bez dlouhodobého vývoje ve vztazích USA a Evropy, které na obou stranách Atlantiku vyvolaly odlišné vnímání světové situace.“
Zároveň ale také na jiném místě uznává, že Sověti nemají agendu západního mírového hnutí úplně pod kontrolou a že se Moskvě nelíbí, že se pozornost obrací na její jaderné zbraně.
Rusko a tradiční hodnoty
Podobně si lze představit vlivové sítě současného Ruska. Okrajově sice pořád využívá levicových a protiválečných hnutí, jako tomu bylo v Česku při protestech proti americkému radaru před dvaceti lety. V posledním desetiletí se ale Moskva snaží stavět do pozice ochránce tradičních hodnot a hledá si k tomu odpovídající spojence.
Stejně jako v případě mírového hnutí v 80. letech minulého století to neznamená, že současná vlna tzv. konzervativních hnutí a stran v Evropě je řízena z Moskvy. Ani to neznamená, že by bez Ruska tyto politické síly ztratily svou relevanci. Kreml jen dokázal šikovně využít obavy z migrace nebo změny společenských norem ve vztahu k sexuálním menšinám a spojit je se svou agendou.
Rusko nepotřebuje nutně přesvědčit konzervativce, že je samo vzorem. Stačí mu vzbudit dostatečnou nedůvěru vůči EU a Bruselu. Ruská (stejně jako dříve sovětská) kampaň se v tomto ohledu od klasické propagandy liší.
Lehčí než kdy dřív
Dezinformace tak nejsou žádnou novinkou v arzenálu ruských tajných služeb. Podstatný rozdíl ale vytváří sociální sítě, které představují ideální platformu k jejich nerušenému a masivnímu šíření. V 80. letech bylo daleko náročnější dostat dezinformace do veřejného prostoru.
Dobře to ukazuje případ popsaný republikánským zastupitelem Billem Youngem. V srpnu 1986 obdržel deník Washington Post padělaný dopis, který měl zástupce Informační agentury USA (USIA) Herbert Romerstein poslat senátorovi Davidu Durenbergerovi.
V dopise datovaném 29. dubna 1986 ho informoval o údajné dezinformační kampani USIA ohledně jaderné havárie v Černobylu. Dopis byl kompletně vymyšlen sovětskými tajnými službami. Sověti se často snažili podobné padělky dostat do veřejného prostoru pomocí západního tisku nebo přes média v zemích třetího světa. Otištění tam mělo zprávám dodat na důvěryhodnosti a následně je přebírala média na Západě.
Na konci 80. let se dařilo tyto praktiky odhalovat i díky řadě přeběhlíků, jako byli Stanislav Levčenko z KGB nebo Ladislav Bittman ze Státní bezpečnosti. Jenže studená válka se pomalu chýlila ke konci a s ním přišla naděje, že se Rusko promění z protivníka v přátelskou zemi. Snaha rozkrýt sovětské dezinformace tak značně ochabla.
Dnešní Rusko používá v podstatě stále stejnou taktiku, ale k ovlivnění široké veřejnosti už nepotřebuje oklamat novináře nebo politiky. Díky sociálním sítím a internetu obecně může své dezinformace směřovat přímo k cílovému publiku. Do not mu navíc hrají algoritmy sociálních sítí, které kontroverzní zprávy zvýhodňují, protože zvyšují aktivitu uživatelů.
Stále stejná taktika
Princip tzv. aktivních opatření se oproti sovětským dobám nezměnil. Moskva nadále využívá disentní hnutí, která všemožně podporuje. Třeba ultrapravicová francouzská politička a pravidelná kandidátka na prezidentku Marine Le Penová přijala od ruské banky půjčku ve výši 11 milionů EUR.
Zároveň stejně jako v minulosti existuje celá řada hnutí, která se svou agendou Moskvě hodí, a navíc je není nutné nijak podporovat finančně.
Masivní zjednodušení šíření dezinformací nabízí Rusku také takřka neomezené možnosti dodávat různým nespokojeným skupinám od bojovníků proti covidovému očkování po odpůrce migrace setrvalý proud kompletně smyšlených nebo výrazně upravených zpráv. Tím nepřímo určují agendu.
Je samozřejmě potřeba bránit samotnému šíření dezinformací. Boj s falešnými účty by mohl hodně pomoci. Když Muskova sociální síť X začala zveřejňovat, odkud se jaké účty připojují, ukázalo se, že mnozí „konzervativní američtí patrioti“ podporující Donalda Trumpa jsou ve skutečnosti účty zahraniční.
Zároveň je ale potřeba si uvědomit i to, že tohle opatření samo o sobě stačit nebude. Rusko využívá nálad, které pomáhá rozdmýchávat. Je proto potřeba vyjít vstříc mnohým evropským i americkým voličům, kteří mají pocit, že politický systém nezohledňuje jejich zájmy a neřeší jejich problémy.
Na tomto pocitu totiž účinnost ruských aktivních opatření stojí. Rusové umí tento pocit dobře posilovat, ale nejsou jeho primární příčinou.
