Už z názvu pozice „zdravotní sestra“ je jasně vidět, že se u ní počítá spíše se ženami. Přesto Daniel Bohuněk pracuje v nemocnici jako všeobecná sestra už skoro devět let. „Pacienti jsou většinou překvapení, někteří si mě pletou s lékařem. Když si ale vyjasníme, jaká je moje role, tak jsou často rádi a dobře si popovídáme,“ popisuje s tím, že má často pocit, že se mu pacienti otevírají více než kolegyním.
Ačkoli uznává, že práce ve zdravotnictví je specifická, odmítá, že by šlo o poslání. „K téhle práci musí mít člověk vztah. V určitém směru to asi poslání je, lidé tohle slovo ale zneužívají. Setkal jsem se i s tím, že mám být rád, že za to vůbec máme mzdu,“ přiznává.
Sem muži nepatří
Předsudky, které se přímo dotýkaly toho, že je muž, zažil Tomáš Mařík. Po tom, co vystřídal více pozic, začal pracovat jako předškolní pedagog ve školce, protože mu to podle jeho slov s dětmi vždycky šlo. Na některých pohovorech se potkal s pochybnostmi o jeho kompetencích i se sexismem. „Při pohovoru se mě jednou ptali, jestli mi nebude vadit přebalovat děti. Od jedné ředitelky velké školky jsem zase slyšel to, že prý muži vůbec nepatří do předškolního vzdělávání,“ uvádí s tím, že ředitelka svůj výrok dále nezdůvodnila.
Významným důvodem, proč má podle Tomáše Maříka o předškolní pedagogiku zájem tak málo mužů, jsou i finance. „Je to i o nastavení společnosti. Pokud ty peníze nepřinese muž, tak je musí přinést žena. A pokud je třeba žena na mateřské, tak je těžké se uživit. Jedna věc jsou peníze, a další je i kariérní postup,“ popisuje s tím, že o kariérním postupu se v této oblasti moc mluvit nedá.
Nejste úchyl?
Mnoho předsudků je také v oblasti péče. Právě tu si totiž podvědomě spojujeme spíše se ženami, s čímž má zkušenost i Lukáš Surý. Jako pečovatel prošel například domovem seniorů, teď pracuje jako asistent odlehčovacích služeb. Situace, do kterých se dostal, byly často nepříjemné. „Jeden klient se mě ptal, jestli nejsem úchyl, divili se, že vykonávám tuhle práci. Nakonec jsme si to ale vysvětlili a spolupráce pak byla bez problému,“ říká.
Ženy se podle něho někdy stydí, hlavně při vykonávání hygieny, často to ale jde zvládnout třeba humorem. Paradoxně to hůř zvládají pánové. „Muži mají často větší problém s péčí od muže než ženy, například při hygieně. Vždy to ale zkoušíme nějak vyřešit, například je nechávám udělat větší část hygieny samotné, pokud je to možné,“ vysvětluje Lukáš Surý.
Jak řeší muži v nemocnici flirtování na pracovišti? Souvisí oblíbenost u dětí s tím, jestli je učitel muž nebo žena? A jak ženy někdy zneužívají toho, že mají v kolektivu muže?
Odpovědi a mnoho dalších detailů se dozvíte v našem seriálu, první díl si už teď můžete přečíst a poslechnout zde.
