„Nejmladší pacientkou, kterou jsem ošetřovala kvůli sexuálnímu násilí, byla čtyřletá dívka. Její matka nám řekla, že ji jen na několik vteřin ztratili z očí. A ozbrojenci ji odvedli. Potom ji našli podle krvavých stop na kraji silnice, doslova mezi odpadky. Utrpěla poranění, která jsme bohužel nebyli schopni léčit, protože vyžadují komplikovanou operaci, která ve zdejších podmínkách nebyla proveditelná. Pokud nenajde jiné řešení, bude se s následky potýkat po celý život.“
Příběh z dnešního Súdánu vylíčila novinářům Giulia Chiopris, pediatrička Lékařů bez hranic (MSF). Súdán už tři roky devastuje občanská válka mezi vládními silami a povstaleckými Jednotkami rychlé podpory (RSF).
Ta vyhnala čtvrtinu súdánské populace (14 milionů osob) z domovů, lidé trpí nedostatkem základních potravin i vody, střelnými zraněními i následky mučení. V několika oblastech se šíří hladomor. (O konfliktu jsme psali zde.). Lékaři bez hranic se snaží na desítkách míst po celé zemi poskytovat alespoň základní pomoc a podporu.
Ženy navíc čelí právě systematickému znásilňování. „Pokud žijete v Súdánu a jste žena nebo dívka, je jen otázka času, kdy budete sexuálně napadena,“ varovala Chiopris.
S případem znásilněné čtyřleté dívenky se setkala na misi ve městě Tawila. To leží v oblasti Dárfúru, neblaze proslulé bezprecendentními krutostmi z konfliktu před dvaceti lety. Z tehdejších provládních milic Džandžavíd, odpovědných za masové vraždy a znásilňování statisíců lidí, přešla část bojovníků do řad dnešních povstaleckých RSF.
Od dětí po staré ženy
„Sexuální násilí se používá jako válečná zbraň,“ zdůraznila Giulia Chiopris. Mezi jejími pacientkami je řada žen a dívek z Fáširu, původně čtvrtmilionového města vzdáleného pár desítek kilometrů od Tawily. Fášir loni v říjnu dobyli povstalci a rozpoutali zde teror, který si vedle 60 tisíc civilních obětí vyžádal i tisíce znásilnění.
„Jsou to oběti od dětí až po staré ženy. Mnoho z nich nám řeklo, že byly zajaty a drženy uvězněné v domech po stovkách a vojáci je chodili každý den znásilňovat. Některé unikly díky tomu, že jejich rodiny měly peníze na to, aby je vykoupily,“ upřesnila lékařka.
„Nebo si vzpomínám na rodinu, která přivedla osmiletou dívku, o které tvrdila, že upadla na kámen. Holčička ale vykazovala všechny známky sexuálního násilí,“ doplnila. Pro místní je totiž znásilnění také společenské stigma.
Ani na území kontrolovaném vládními oddíly, jako je právě Tawila, však nejsou Súdánky v bezpečí. Není ojedinělé, že jsou menšími ozbrojenými skupinami napadeny na útěku anebo v táborech pro vnitřní vysídlence – například když potřebují jít v noci na toaletu nebo pro vodu. „Dříve nebo později se to stane, bez ohledu na věk,“ podotkla Giulia Chiopri.
Paralyzovat rodiny a sousedy
Lékaři bez hranic představili k tříletému trvání súdánského konfliktu report, ve kterém přinesli souhrnná data o sexuálním násilí i s konkrétními svědectvími, postavená na výpovědích více než tří tisíc obětí. Ta ukazují, že ozbrojenci RSF záměrně cílí především na ženy z nearabských etnik a útoky provázejí ponižováním a extrémním násilím s vážnými následky, navíc často před zraky rodiny nebo sousedů.
„Toto násilí má vlastně se samotným sexem málo společného, skutečně je spíše zbraní, jejímž cílem je systematicky terorizovat jak samotné ženy, tak celé jejich komunity,“ upřesnil za Lékaře bez hranic komunikační koordinátor pro Súdán Tomáš Bendl.
„Pachatelé tím usilují rozložit rodinné a sousedské vazby tak, aby paralyzovali samotné oběti, ale i jejich rodiny a komunity, a ty se pak nedokázaly bránit jakékoli další agresi,“ vysvětlil.
Stejně situaci vidí také OSN, která popsala mechanismy sexuálního násilí v súdánském konfliktu v nedávné souhrnné zprávě. Označila je přímo za „válečnou taktiku“, sloužící k „terorizaci, ponižování a rozbíjení komunit a k uplatňování kontroly nad obyvatelstvem“. V posledních měsících navíc tento druh násilí výrazně narůstá.
Jen špička ledovce
Právě OSN však upozornila na další alarmující souvislost. Ačkoli sexuální násilí provázelo ozbrojené konflikty od nepaměti, poslední desetiletí ukazují nejen strmý nárůst, ale právě také jeho „povýšení“ do role válečné zbraně, a to zdaleka nejen v Súdánu.
Znásilňování, sexuální otroctví nebo nucená prostituce postihly podle údajů této organizace jen během posledního desetiletí 51 tisíc obětí. Jen za rok 2023 to bylo přes 3 600 hlášených případů, třetina z toho jsou děti.
Súdán je mezi sledovanými zeměmi na špici, loni v dubnu oznámila agentura OSN pro ženy (UN Women) 288% nárůst poptávky po pomoci, která zachraňuje životy po incidentech sexuálního násilí. „Tato čísla ale bohužel představují pouze špičku ledovce, tragicky neúplný obraz, jelikož nespočet případů zůstává nenahlášených nebo neověřených. A příliš často zločiny beztrestně pokračují,“ konstatuje OSN.
Teror z Buči
Nejde přitom jen o odlehlou Afriku. I českou veřejností otřáslo roce 2022 odhalení zvěrstev, která páchali ruští vojáci na Ukrajinkách v oblastech kolem Kyjeva – zvláště v Izjumu a Buči. Zpravodajský server BBC byl tehdy mezi prvními západními médii, která přinesla svědectví žen znásilněných ruskými okupanty. „Hrozil mi zbraní a odvedl mě do vedlejšího domu. Nařídil mi: ‚Svlékni se, nebo tě zastřelím.‘ Pořád mi vyhrožoval, že mě zabije, pokud neposlechnu. Pak mě začal znásilňovat,“ vypovídala tehdy padesátiletá Anna.
Před smrtí ji tehdy zachránil příchod dalších vojáků, kteří pachatele odvedli. Annina manžela zastřelili. Později se dozvěděla, že stejný útočník bezprostředně před ní znásilnil a zastřelil její sousedku.
Tehdejší ukrajinská ombudsmanka Ljudmila Denisovová potvrdila desítky obětí sexuálního násilí jen v Buči. „Ve sklepě jednoho domu bylo systematicky znásilňováno asi 25 dívek a žen ve věku 14 až 24 let. Devět z nich je těhotných,“ uvedla pro BBC. „Ruští vojáci jim řekli, že je znásilní tak, až už nebudou chtít mít sex s žádným mužem, a tak neporodí už žádné ukrajinské děti,“ dodala.
OSN na podzim roku 2022 potvrdila, že Rusko využívá sexuální násilí jako součást své vojenské strategie. Kromě mezinárodních zatykačů na pachatele nebo činnosti místních soudů sehrává svou roli i pomoc zahraničních občanských iniciativ – podporu znásilněným ženám pomáhají zajišťovat například české organizace Nesehnutí nebo Člověk v tísni.
Zločin proti lidskosti
Pod vlivem jugoslávských válek v raných 90. letech minulého století bylo sexuální násilí v ozbrojených konfliktech uznáno za zločin proti lidskosti. Konkrétně šlo o kauzu systematického hromadného znásilňování a zotročování muslimských žen ve Foči na jihovýchodě Bosny a Hercegoviny ze strany srbských vojáků. Řadu pachatelů se tehdy podařilo dopadnout a odsoudit před mezinárodním tribunálem.
Silným impulsem pro mezinárodní právo byl v tomto směru také teror během genocidy ve Rwandě v roce 1994, kdy zprávy vedly až k půlmilionu znásilněných žen. Tribunál OSN tehdy soudil především vysoce postavené členy vlády a ozbrojených sil, procesy na národní úrovni celkově dosáhly stotisícového počtu.
V roce 2008 vydala Rada bezpečnosti OSN příslušnou rezoluci a následně zřídila zvláštní úřad, který zastřešuje úsilí o potírání válečného sexuálního násilí, postihování pachatelů a pomoc obětem. Rezoluce z roku 2013 pak podpořila právo žen a dívek, které byly znásilněny ve válkách, na provedení interrupce.
Zřetelným signálem je také Nobelova cena míru udělená roku 2018 Denisi Mukwegemu, konžskému lékaři, který se cíleně zaměřuje na péči o hromadně znásilněné oběti tamního konfliktu.
Prostor pro právo i osvětu
Přesto sexuálního násilí vůči ženám a dívkám (ale někdy také mužům) v současných válkách neubývá, naopak. Kromě ruské agrese proti Ukrajině připomeňme dění na Blízkém východě. Izraelské ženy byly brutálně znásilňovány při útoku Hamásu 7. října 2023, z druhé strany existují například doklady o sexualizovaném násilí páchaném na palestinských vězních v Izraeli.
Například někteří představitelé Hamásu či ruské armády čelí kvůli těmto skutkům mezinárodním zatykačům, podobně jako útočníci z řad ruských vojenských sil. Je ale na místě pokračovat v intenzivním legislativním úsilí. I proto Mezinárodní trestní soud (ICC) rozšířil klasifikaci skutků, které lze v tomto ohledu stíhat jako válečné zločiny: už sem nespadá jen přímé znásilnění nebo sexuální otroctví, ale třeba také nucené těhotenství nebo nucená sterilizace. Systematické zacílení na určitou skupinu pak může být hodnoceno jako genocidní jednání.
Přes zřetelnější etické i právní odsouzení i širší ochranu obětí, ale také přes přímou a důslednou pomoc znásilněným ženám snad vede cesta k tomu, aby bylo možné sexualizované násilí coby nástroj k dosahování vojenských a politických cílů co nejvíce eliminovat.
