Nemocnici bez zdravotních sester si umí jen málokdo představit. Pokud máte štěstí, dokážou vám tamní pobyt zpříjemnit svojí starostlivostí, úsměvy a mateřským opečováváním. Ne všechny sestry ve zdravotnictví jsou ale ženy, i když to název napovídá. Ačkoli muži o tuto profesi tolik zájem nemají, podle Českého statistického úřadu se jejich podíl od roku 2004 drží konstantně okolo dvou procent.
Jedním z nich je i Daniel Bohuněk, který jako všeobecná sestra pracuje už devět let. Na narážky, že má svůj harém, je zvyklý. „Kamarádi si vždycky dělali legraci, že se na nočních dějí věci. Flirtování se děje, ale většinou je to jen žertem. Nebo to aspoň tak beru,“ směje se. Práce v ženském kolektivu mu nevadí, i když přiznává, že to někdy má svá úskalí. „Když si tam někdo s někým nesedne, tak to může být docela problém, kdy si můžou dělat i naschvály,“ vysvětluje.
On sám se začleněním do kolektivu potíže nemívá. „Většinou mě všude vzali dobře. Naopak si myslím, že jsem měl oproti jiným kolegyním výhodu, protože všichni byli nadšení, že jsem muž,“ popisuje Daniel Bohuněk s tím, že fyzická síla, kterou muži mohou nabídnout, je při práci s pacienty velmi důležitá.
Pletou si pacienti Daniela Bohuňka s lékařem? Proč nemá rád slovo poslání? A je podle něj práce zdravotní sestry jen pro ženy?
Rozhovor je součástí seriálu o mužích v typicky ženských profesích.
