Americká ambasáda v Brazílii pořádala 18. března tohoto roku slavnostní událost, při níž došlo k podpisu memoranda s jedním ze států brazilské federace Goiás o spolupráci při těžbě vzácných zemin. Ty se využívají například ve výrobě silných magnetů, moderních superlehkých ocelových slitin a podobně.
Na území státu Goiás serozkládají největší naleziště vzácných zemin a také lithia, větší prokázaná ložiska má na světě jen Čína. Ta v případě vzácných zemin ovládá odhadem dvě třetiny jejich těžby a až 90 % zpracování. U lithia jde zhruba o čtvrtinu těžby a dvě třetiny zpracování.
Amerika pocítila, jak silná zbraň to pro Peking je, když v rámci eskalující obchodní války Čína zavedla omezení jejich vývozu. Přerušení dodávek vedlo ke zpožďování výroby pokročilých technologií, včetně třeba bojových letounů F-35. Není proto divu, že Washington stojí o změnu své zranitelné pozice.
Podpis memoranda by mohl být vnímán jako pozitivní signál, ale zatím to spíše vypadá, že brazilská strana o dohodu s Amerikou příliš nestojí. Dohoda s jedním státem federace, ačkoliv jde zrovna o ten, na jehož území zásoby leží, nestačí. Jakýkoliv souhlas s těžbou totiž musí vydat federální vláda. Její zástupce se ze slavnostního setkání omluvil s odkazem na již dříve domluvené závazky.
Trumpovo vměšování
Je ale naprosto zřejmé, že kdyby Brazílie o dohodu se Spojenými státy stála, tak by tam její zástupce byl. Návrh smlouvy americká strana údajně předala brazilské federální vládě už v únoru, ale zatím se odpovědi nedočkala. Vztahy obou zemí jsou totiž mírně řečeno napjaté. Americký prezident, jak je jeho nedobrým zvykem, zasahuje do domácích záležitostí Brazílie.
V červenci minulého roku uvalil na dovoz z této jihoamerické země clo ve výši 40 % za to, že brazilský Nejvyšší soud odsoudil bývalého prezidenta Jaira Bolsonara za pokus o puč po volbách v roce 2022. Spolu se základním clem ve výši 10 % se tak brazilské dovozy do USA prodražily o polovinu.
Osmi z jedenácti soudců Nejvyššího soudu také USA zrušily víza a proti soudci Alexandremu de Moraesovi navíc uplatnily tzv. Magnitského zákon, pojmenovaný po ruském politickém vězni, který zemřel v ruském vězení. Zákon umožňuje uvalovat sankce na zahraniční představitele za porušování lidských práv.
Soudce de Moraes se podle Spojených států provinil tím, že soudil lidi obviněné z útoku na sídlo vlády z 8. ledna 2022. Útok byl součástí Bolsonarovy snahy udržet se u moci i přes prohrané volby.
Americký prezident ve věci cel částečně ustoupil na podzim loňského roku, když z nich vyňal hovězí maso, kávu a další zemědělské produkty. Vztahy mezi USA a Brazílií jsou ale i přes tento ústupek dosti pošramocené. Trumpova administrativa přitom viditelně nepracuje na jejich nápravě.
Výlučná práva a šance pro EU
Návrh dohody, které Spojené státy Brazilcům předložily, je ale pro prezidenta Lulu da Silvu nepřijatelný i čistě z praktického hlediska. Jednání mezi oběma zeměmi probíhají už delší dobu. Trumpovi lidé ale přišli s požadavkem, aby výměnou za pomoc s rozvojem těžby Amerika získala přednostní právo vytěžené suroviny kupovat. Brazilská strana se k něčemu takovému zavázat nechce. Závislost na Číně by jen vyměnila za závislost na USA.
Trumpovo chování slona v porcelánu a maximalistické požadavky otevírají dveře pro další hráče včetně Evropské unie. Dojednaná, byť zatím neratifikovaná, smlouva o volném obchodu mezi jihoamerickým sdružením Mercosur a EU, se minerálů vzácných zemi dotýká také. Neobsahuje přitom stejný požadavek na předkupní práva, jako návrh dohody s USA.
Zároveň ale odborníci upozorňují, že je text jen prvním krokem. Mnoho konkrétních věcí neřeší. Brazílie přitom bude potřebovat výraznou pomoc evropských firem, aby ložiska mohla začít skutečně vytěžovat. Ratifikaci musí navíc schválit všechny národní parlamenty členských zemí EU. To je proces zdlouhavý a s nejistým koncem.
Orientace na střední velmoci
Je tedy samozřejmě ještě brzy odhadovat, jak to dopadne. V tuto chvíli se ale zdá, že výchozí pozice EU není vůbec špatně. Dokonce se dá říct, že je v mnohém lepší než ta americká a čínská. Dohoda s Mercosurem a tím pádem Brazílií by zapadala do strategie orientace na velmoci střední velikosti, o které na Ekonomickém fóru v Davosu mluvil kanadský premiér Mark Carney.
Před EU se tak otevírá možnost posílit výrazně své pozice na trhu se surovinami, které podle mnohých ekonomů budou rozhodovat o úspěchu a neúspěchu zemí v moderní ekonomice založené na pokročilých technologiích.
Brusel by tuto možnost měl využít, nemusí totiž trvat dlouho. Po Trumpově vládě může přijít administrativa, která bude k zemím, od kterých něco potřebuje, přistupovat jako k partnerům. A nikoliv jako k fackovacím panákům. Byl by to zároveň důkaz užitečnosti EU. Je jen těžko představitelné, že by si podobnou dohodu dokázaly vyjednat jednotlivé členské státy.
