Po vyostřeném a zbytečném sporu o účast českého prezidenta na summitu NATO se zdá, že boj mezi Strakovou akademií a Pražským hradem pokračuje. Už během setkání v Ankaře bylo zjevné, že premiér se rozhodl pro další eskalaci. Zatímco prezident Pavel ve svých reportech na sociálních sítích držel věcný tón a k vládě se negativně nevyjadřoval, premiér a ministr zahraničí působili útočně. Macinka jízlivě popřál prezidentovi hezké fotky, Babiš zesměšňoval jeho účast na večeři, na kterou ho vláda původně nechtěla pustit.
Po návratu to vypadá na další eskalaci a příměří není v dohledu. Prezident Pavel na slovenském festivalu Pohoda o víkendu prohlásil, že partneři na Západě mají pocit, že Česko ztrácejí.
To si premiér Babiš mohl vyložit jako kritiku své vlády. Ve svém pravidelném vzkazu voličům na sociálních sítích se pak vrátil k summitu v Ankaře a zdůraznil, že tam prý prezident dělal ostudu. Také prohlásil, že o koordinační schůzky, jejichž obnovení Petr Pavel navrhl, nestojí.
Vláda dvou tváří
Pavlovo vyjádření ohledně našich partnerů lze číst jako součást jeho dlouhodobého úsilí tlačit Babišovu vládu k více prozápadní politice. Už před volbami řekl, že vztah k NATO a EU bude pro něj důležitým kritériem při sestavování vlády.
Vládní formace má v tomto ohledu dosti zajímavé složení. SPD a politické formace, které se do sněmovny dostaly na jejích kandidátkách, otevřeně kritizují členství Česka v obou organizacích. Motoristé začali kampaň minimálně jako principiální odpůrci EU, ale před volbami potvrdili, že chtějí zůstat jak v NATO tak EU.
Hnutí ANO se sice před volbami profilovalo jako jednoznačně pro zachování našeho členství v NATO i EU, do programového prohlášení vlády se z toho ale mnohé nedostalo. A protože vládní většina stojí na hlasech poslanců zvolených na kandidátce SPD, do jisté míry jim Babiš musí ustoupit.
Proruští voliči, proruská vláda?
V poslední dnech se rozhořel mezi odpůrci vlády spor o to, zda a případně do jaké míry je proruská. V něm se jí zastal třeba i její jinak silný kritik Miroslav Kalousek a odkázal se přitom na ruský seznam nepřátelských zemí, na kterém se Česko dostalo z 10. na 5. místo.
Za vlády Petra Fialy jsme na tom byli jen o jednu příčku lépe. Je ale potřeba dodat, že na 10. místo jsme si „polepšili“ v dubnu po prvních měsících vlády Andreje Babiše. Takové kolísání odpovídá složitému manévrování premiéra Babiše.
Otevřeně proruských voličů je u nás totiž naprostá menšina. Podle průzkumu z loňského února by si jeho vítězství ve válce přálo jen 7 % obyvatel ČR, kdežto 44 % by chtělo, aby vyhrála Ukrajina. Je ovšem potřeba si uvědomit, že celých 39 % Čechů chce kompromis bez vítězství.
Jiný průzkum z loňského podzimu zjistil, že třeba dodávky munice Ukrajině podporuje 44 % voličů ANO a dokonce 59 % voličů Motoristů, ale u SPD je toto číslo jen 20 %. I proto sledujeme takové tanečky kvůli muniční iniciativě nebo třeba téměř vládní krize kvůli drobnému českému příspěvku do programu nákupu amerických zbraní pro Ukrajinu.
Záruka vzájemného zničení
Vláda musí v otázce Ukrajiny manévrovat tak, aby ani jedna ze tří stran svoje voliče úplně nenaštvala a zachovala si tvář. Zároveň je zjevné, že motivace udržet při životě vládní většinu v Poslanecké sněmovně je velká. Průzkumy sice současné sestavě přisuzují vítězství i nyní, je ale otázka, co by s podporou udělal pád vlády, který by voliči mohli vnímat jako neschopnost, zradu, nebo obojí.
Zároveň je ale SPD a její sněmovní klub v obtížné situaci. Na jednoznačném odporu vůči pokračování vojenské pomoci napadené zemi postavili kampaň. Nemohou teď jen tak nechat projít peníze na nákup zbraní.
V této situaci volá prezident po tom, abychom byli ve své pozici čitelnější. Česko se totiž nepřipojí k zárukám půjčky pro Ukrajinu ze strany EU, ani k pomoci pro nákup zbraní dojednané teď na summitu NATO. Symbolické kroky, které rozkolísávají vládu doma, náš obraz v zahraničí vylepšují jen částečně.
Volby už začaly
Andrej Babiš ale zřejmě Pavlovy výzvy vnímá jako útok na životaschopnost své vlády a zdá se, že se rozhodl vyhlásit prezidentovi válku. Slova o tom, že prezident je vůdcem opozice a dělá ostudu v Ankaře, nebo premiérovo rázné odmítnutí koordinačních schůzek mají pravděpodobně připravit půdu pro prezidentské volby v roce 2028.
Babiš totiž dobře ví, že aby měl reálnou šanci Pavla příště porazit, musí začít pověst populárního prezidenta nabourávat co nejdříve. Jenže přitom svými politickými kalkuly riskuje i pověst a bezpečnost Česka.
