Spojené státy a Čína vedou obchodní válku, v níž místo smrtících zbraní používají cla, kritické minerály a přístup k technologiím. Momentálně je tato válka ve fázi křehkého příměří. Donald Trump, který ji odstartoval, včera přijel do Číny s cílem ekonomické vztahy obou zemí dlouhodobě stabilizovat.
To, že USA považují Čínu za svého hlavního rivala, není novinka ani Trumpův výmysl. O obrat se pokoušel už Barack Obama. Číně se snažil čelit především budováním spojenectví, a to hlavně ekonomických. Spojené státy za jeho administrativy jednaly o vytvoření Transpacifického partnerství, které mělo vytvořit zónu téměř úplně volného obchodu. Kromě USA se do ní měly připojit třeba Austrálie, Japonsko a Kanada, ale také Malajsie, Mexiko, Singapur a Vietnam.
Británie místo USA
Trump po svém nástupu do funkce v roce 2017 americkou účast zrušil a projekt pokračoval pod novým jménem s tím, že se místo Ameriky připojila Velká Británie. Tím význam organizace výrazně poklesl.
Předchozí šéf Bílého domu Joe Biden se mezi lety 2021 a 2025 pokoušel postavit spojenectví na společných bezpečnostních zájmech. Podařilo se dohodnout například s Austrálií a Velkou Británií takzvaný AUKUS, tedy bezpečnostní a vojensko-technologické partnerství mezi Austrálií, Spojeným královstvím a USA. Prohloubila se také vojenská koordinace a spolupráce s Japonskem. Biden zároveň zachoval Trumpem zavedená cla na Čínu a omezil dodávky vyspělých čipů do Číny.
Trump ve svém druhém funkčním období nejen zvedl cla na čínské zboží, ale uvalil je i na spojenecké země, jako jsou Japonsko či Jižní Korea. Pustil se do boje proti všem, čehož Čína zatím poměrně úspěšně využívá, aby nahradila USA v roli stabilního obchodního partnera zemí, na které Trump uvalil vysoká cla.
Souboj o minerály
Americký prezident navštívil Čínu v situaci, kdy jeho útočná strategie selhala. Čína nekapitulovala, na cla odpověděla a Trump nejen ustoupil od další eskalace, ale aktivně usiluje o její zmírnění.
Jedním z hlavních čínských trumfů jsou podle mnohých analytiků minerály vzácných zemin, jejichž těžbu a zpracování z velké části kontroluje právě Říše středu. Bez nich se neobejdou moderní technologie, jako jsou třeba pokročilé čipy pro umělou inteligenci. USA by bez nich měly problém vyrábět mnohé vyspělé zbraňové systémy, případně i munici.
Ani Čína není nezranitelná. Její ekonomika od covidu roste pomaleji. Hodně se také mluví o vysokém dluhu americké federální vlády, jenže v celkovém zadlužení ekonomiky, které počítá centrální vládu, samosprávu, podniky i obyvatele, Čína jasně vede. I Peking tedy má důvody, proč preferovat dohodu s USA.
Nová éra stability?
Trump i Si Ťin-pching mluví o nutnosti spolupráce místo rivality. Čínský vůdce dokonce připodobnil Trumpovo hnutí MAGA, tedy Make America Great Again — Vraťme Americe její velikost, k dlouhodobé snaze Komunistické strany o „obrodu čínského národa“.
Obchodní vztahy mezi oběma zeměmi by se mohly uklidnit za předpokladu, že k tomu bude politická vůle na obou stranách. Tu zatím obě strany deklarují, ale u Trumpa je potřeba počítat s tím, že svůj názor může poměrně rychle změnit. Signály z jeho návštěvy Pekingu lze ale přesto vnímat jako nadějné.
Stabilita ekonomických vztahů dvou zemí s nejvyšším HDP na světě by byla výhodná i pro světovou ekonomiku. Zároveň ale hrozí, že Trumpovi umožní tvrdší postup vůči EU, na což je potřeba se připravit. Pořád také platí, že hlavní páka, kterou USA na Evropu mají, je zajištění její bezpečnosti.
Tchaj-wan a Írán
Komplikovanější bude situace v otázce Tchaj-wanu, ale i probíhajícího konfliktu s Íránem. Čínská strana varovala Američany, že Tchaj-wan by se mohl stát ohniskem otevřeného konfliktu. Peking dlouhodobě usiluje o to, aby Washington přestal ostrovu dodávat zbraně. Trump i Tchaj-wan vnímá jako amerického konkurenta především v oblasti výroby čipů. Existují zároveň obavy, že jeho transakční přístup by mohl vést k tomu, že spolupráci s Tchaj-pejí obětuje.
Nabízí se, že by za to Čína mohla omezit svou pomoc Teheránu. Minulý týden však deklarovala, že navzdory americkým sankcím bude íránskou ropu nakupovat. Není mnoho naděje, že by Peking íránský režim hodil přes palubu jen výměnou za snížení cel.
Donald Trump do Číny nepřijel jako vítěz obchodní války, jak chtěl. Za vítěze se ale nedá úplně označit ani Si Ťin-pching. To otevírá cestu k dohodě v obchodních záležitostech. Otázky bezpečnosti budou ovšem daleko těžší a platí, že lepší než špatná dohoda, která Číně dává příliš, je dohoda žádná.
