Čtyři z pěti Čechů se k žádné víře nehlásí nebo tuto otázku ve formuláři při sčítání lidu v roce 2021 vynechali. Mohli bychom tedy říct, že Česko je sekulární, až ateistická země – proč je součástí české olympijské výpravy kaplan?
Dnes už nám nepřijde zvláštní, že máme kaplana v nemocnici, armádě nebo ve věznicích. Je to u nás i ve světě standard a dáváme tak najevo, že duchovní stránka patří k člověku, ať už prožívá ve svém životě cokoliv nebo je kdekoliv. Součástí olympijské vesnice, kde jsou sportovci během her ubytovaní, je dnes zcela přirozeně i místo k modlitbě nebo mezináboženské centrum. V Paříži 2024 bylo mezináboženské centrum velmi živé. V křesťanském prostoru se kaplani z různých zemí světa i z pořadatelské země scházeli několikrát denně ke společné modlitbě za průběh her a všechny zúčastněné. Rád jsem potkával i jednoho francouzského rabína, který mi s hrdostí ukazoval výzdobu jeho prostoru k modlitbě s obrázkem Staronové synagogy v Praze a slíbil modlitbu i za český tým. V olympijské vesnici v Miláně byl vyčleněn jen skromný tichý prostor k osobní modlitbě pro všechna náboženství.
Jak vypadá vaše práce – modlíte se společně se sportovci, žehnáte před výkonem? Nebo jste spíš v pozici opory, člověka, který vyslechne, když se něco nepodaří?
Papež František před několika lety nazval olympijského kaplana jako „přátelskou přítomnost církve“ mezi sportovci. V našich podmínkách tuto službu vnímám především jako službu přítomnosti mezi našimi sportovci a organizačním týmem. Zaleží pak na každém, zda kaplana požádá o požehnání, modlitbu nebo osobní rozhovor. Jsem člověkem v pozadí, který se za tým modlí, žehná mu a je k dispozici.
Jaký je o vaše služby zájem? Vyhledávají vás sportovci i sami, umí rozpoznat, že zrovna potřebují „duchovno“?
Přestože nebydlím přímo v olympijské vesnici, snažím se v ní být co nejvíce času. Jsem mezi českými sportovci a doprovodným týmem v prostoru, který je mu vyčleněn k ubytování i trávení volných chvil. Se členy týmu se také setkávám při společném jídle v olympijské jídelně a také během dopravy a na sportovištích. Sportovci mne tak nemusí vyhledávat, jsem většinu času s nimi. Záleží už pak na každém, zda s kaplanem chtějí probírat jen pěkné počasí nebo i vážnější otázky života. Všichni z týmu mají na mne kontakt a ujištění, že jako kaplan nebudu nikde mluvit s kým a o čem jsem v osobním rozhovoru hovořil.
Berou vás sportovci? Setkal jste někdy s vyloženě odmítavým přístupem?
Je to už 10 let, kdy jsem poprvé odlétal s českou výpravou jako oficiální olympijský kaplan do Ria v roce 2016. Za tu dobu to bylo mnoho setkání, rozhovorů i různých reakcí, když jsem se s někým z týmu poprvé setkal a představil jako kaplan. Stále víc vnímám, že je to „běh na dlouhou trať“. Důvěra se buduje postupně a mnohdy trvá i několik let, než se zbourají předsudky a navážou se přátelské vztahy. Já mohu jen nabídnout svou službu, ostatní záleží na sportovcích a týmu. Určitě jsem však k dispozici pro všechny – věřící i ty, kteří tvrdí, že věřící nejsou.
Potřebují duchovní podporu více vítězové nebo poražení?
Každý vrcholový sportovec má za sebou velkou řadu proher i výher. Jde o svět sportu, který nás zároveň učí znovu po mnoha prohrách vstát a nevzdávat se. Za každým úspěchem je obrovská řada všedních dnů, tréninků, zklamání. Olympijské hry jsou jistě vrcholnou sportovní akcí. Jen nominovat se na ně je ve světové konkurenci úžasné. Každý sportovec chce na olympiádě ukázat ten nejlepší výkon. Kaplan je ten, který se „raduje s radujícími a pláče s plačícími“. Zaleží na každém, zda kaplanovi řekne o požehnání nebo modlitbu. Kaplan je však zároveň i tím, který provází všechny svou osobní modlitbou do životních zápasů, které sportovce potkaly nebo které jsou teprve před nimi.
Končí vaše kaplanská služba s návratem domů, nebo jste se sportovci
v kontaktu i dál?
Sportovcům a členům týmu jsem k dispozici i po olympiádě. Někdy se potkáváme na různých akcích osobně, jindy využijí kontakt přes mobil nebo sociální sítě. Jsem moc rád za každé setkání i zprávu. Mimo olympiády se také s některými z letních sportů setkám na Evropských hrách, které se konají rok před letní olympiádou.
Jezdíte i na paralympiádu?
Na paralympiádě přítomný nejsem. Jde o jinou akci pod taktovkou nikoliv olympijského, ale paralympijského výboru. Paralympiáda se také koná v mnohem menším počtu sportovců a v menším realizačním týmu. Přesto si jistě zaslouží naši pozornost a velký obdiv. Vím, že některé národy mají kaplana i na paralympiádě.
Jde k sobě náboženství a sport? Může být sport duchovní cestou?
V roce 2018 vyšel první vatikánský dokument Vydávat ze sebe to nejlepší, který se obšírně zabývá sportem z křesťanské perspektivy. Představuje sport jako prostředek k rozvoji osobnosti, komunitnímu životu a duchovnímu růstu. Zdůrazňuje fair play ve sportu i v ostatních oblastech života. Nejlepší odpovědí na Vaši otázku je právě tento dokument, který je dostupný i v českém jazyce a doporučuji mu věnovat pozornost.
Je olympiáda opravdu hodnotová, vznešená – tak, jak je prezentovaná – nebo je to jen usilovné přání, o kterém doufáme, že se stane realitou?
Olympijské hry bezesporu spojují celý svět. Nesou své hodnoty, které shrnuje např. i olympijské heslo, které bychom do češtiny přeložili jako „Rychleji, výše, silněji – společně“ a které vychází ve svém původu od dominikánského kněze Henri Didona. Pro mne zosobněním olympijských hodnot je vždy olympijská vesnice, kde spolu žijí sportovci z celého světa a setkávají se společně zvláště v olympijské jídelně. Jsem vždy dojatý z pohledu na celý svět, který se schází u „jednoho stolu“ bez nenávisti a konfliktů. To, zda se tak stane realitou i mezi politiky a národy mimo olympijskou vesnici, je zatím jen naše usilovné přání, provázené modlitbou za dar pokoje a míru.
Jak pracovat s úspěchem a jak s neúspěchem? I třeba v každodenním životě, nejen ve sportu…
To by bylo na dlouhý osobní rozhovor a na tato témata jsou jistě odborníky jiní. Možná nejlepší svědectví by o tom mohli vydat právě samotní sportovci – účastníci letošní olympiády. Co všechno je skryto za jejich účastí, medailí, umístěním. Kolikrát museli vstát, když upadli, kolikrát museli překonat frustraci z neúspěchu, nenechat se zlomit, když se nedařilo, když přišlo zranění nebo jiná překážka. Sledovat příklad mnohých sportovců může být velkou inspirací i pro nás – jednat v duchu fair play, nenechat se odradit prvotními neúspěchy, vnímat kolem sebe společenství těch, kteří tvoří můj životní tým – jsou oporou a pomocí, když je potřeba. Za každým vrcholovým sportovce a jeho výkonem je totiž skryto mnoho úžasných lidí – rodičů, rodiny, přátel, spoluhráčů, trenérů, fyzioterapeutů, lékařů… Heslem českého týmu na letošní olympiádě bylo ujištění a výzva: „Všichni jsme jeden tým. Pojď!“ Nejsme sami – nebuďme sami se svými neúspěchy. V čase úspěchu také chceme být s druhými a sdílet s nimi radost, kterou prožíváme. A věřím, že za každým z nás je také někdo, kdo nám žehná a modlí se za nás.
Oldřich Chocholáč
- Momentálně je farářem v Telnici u Brna, působí také jako oficiální kaplan Českého olympijského výboru.
- Poprvé se v této roli zúčastnil olympijských her v Riu de Janeiru v roce 2016, s českou výpravou pak absolvoval i olympiádu v jihokorejském Pchjongčchangu (2018) i Paříži (2024).
- České sportovce doprovodil i na Evropských hrách v Minsku (2019) a Krakově (2023).
