Madonu na andělském trůnu, která si podle místa nálezu vysloužila přívlastek z Havraně, představila Národní galerie Praha (NGP) tento týden jako nový stálý prvek v expozici středověkého umění v Klášteře sv. Anežky České. Zhruba metrová dřevořezba znázorňuje Pannu Marii s Ježíškem coby „Reginu angelorum“ – Královnu andělů, tedy sedící na trůně nadnášeném anděly. Ti scénu doprovázejí hrou na hudební nástroje fidulu a kvinternu. „Nález takto významné sochy ze 14. století je pro 21. století ojedinělou událostí,“ zdůraznila médiím ředitelka NGP Alicja Knast.
Po tříletém náročném restaurování má socha původní barvy a jas, jak je však u takto starých památek obvyklé, některé části chybějí a další jsou poškozené. I tak je, jak novinářům vysvětlili pracovníci galerie, zřejmá příbuznost této madony s jinými madonami z období vlády Karla IV., kdy se začal rozvíjet tzv. krásný styl. Jeho plodem jsou na území Koruny české tak slavná díla jako Plzeňská, Krumlovská madona nebo deskový Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi se známým Karlovým vyobrazením.
Objednavatel? Někdo z okruhu císařského dvora
Podle kunsthistorika Jana Royta, který se na průzkumu sochy podílel, se dílo z okruhu umělců císařského dvora do Havraně dostalo pravděpodobně z některého z klášterů na Mostecku. „Most byl v Karlově době významné město, bohaté obchodní středisko, které udržovalo vztahy se Saskem nebo Bavorskem. Působily tu různé řády a do kostelíka v Havrani tak madona pravděpodobně doputovala z některého z nich,“ vysvětlil odborník.
Experti vyčetli řadu zajímavých údajů také z poškození díla. Například seříznuté hlavy Panny Marie i Ježíška prozrazují, že byli v minulosti korunovaní kovovými korunami, jak bývalo zvláště v době baroka typické u uctívaných soch. „Poznáme to i podle stop seříznutí vlásků na sošce Ježíška. Na rentgenových snímcích jsme pak zjistili, že jsou v jeho hlavě i drobné hřebíčky, které zřejmě korunu přidržovaly,“ přiblížila restaurátorka Markéta Pavlíková.
Na prsou madony jsou zase vidět stopy, které napovídají, že její hlavu a poprsí původně kryla rouška, tzv. maforion. Ta byla v pozdějších staletích seříznutá, aby bylo možné sochu k obřadům uctívání oblékat. Stejnému záměru padly za oběť původně přečnívající perutě jednoho z andělů.
Na to, jaký význam soše přikládali už její objednavatelé v karlovské době, ukazuje i původní barevnost. V době nálezu byla madona přemalovaná primitivním modro-červeno-žluto-zeleným nátěrem. Postupné odstraňování nepůvodních vrstev restaurátory dovedlo až k originální polychromii ve zlaté a stříbrné. V té konečně vynikly i jemné detaily řezby. Zlatá barva byla v době vrcholné gotiky odstínem božství.
Narodil se, aby byl ukřižován
NGP Madonu z Havraně vystavuje v sousedství dalších krásných madon ze severních Čech: Madony z Bečova a Madony ze Zahražan. Všechny tři spojuje doba vzniku, region i mistrné zpracování.
Nahý Ježíšek se z náručí Madony z Havraně díky kurátorům dívá přes výstavní sál na naturalistické gotické Ukřižování. Nejde o náhodu ani o špatný vtip, ale o záměr. Ježíšův příběh od narození k Ukřižování se už středověcí autoři snažili zachytit coby celek. Proto je Ježíšek z Havraně nahý, jako symbol „nového Adama“, který přišel na svět, aby se obětoval za první hřích svého dávného jmenovce z ráje.
Galerie tak umístěním cenné sochy nabízí zároveň historický a umělecký kontext, ale také kontext teologický – řečeno jednoduše, nejenom kdy a kdo sochu nejspíš vytvořil, ale také proč.
