Je u vás doma s pubertou více dusno? Není to jen váš pocit, na vině je totiž i biologie. „Mozek adolescenta prochází radikální přestavbou, kdy racionální kontrolní centra dozrávají mnohem pomaleji než emoce. To přímo ovlivňuje schopnost činit racionální rozhodnutí a ovládat impulzy,“ popisuje Barbora Pšenicová, ředitelka organizace Nevypusť duši, která se věnuje duševnímu zdraví.
Tyto změny také způsobují touhu po nezávislosti a vzrušení. Právě v jejich důsledku se teenager může vrhat do věcí po hlavě, více riskovat nebo se nechávat strhnout emocemi.
Pravidla, co dávají smysl
Potřeba hranic s dospíváním nemizí, právě naopak. Dodávají pocit bezpečí a mantinely, ve kterých může teenager budovat svoji identitu. Pokud ale budete trvat na tom, že musí mít dveře pokoje vždy otevřené nebo že nesmí mít sociální sítě, pravděpodobně narazíte. Důležité je vysvětlit smysl pravidel a ideálně dospívajícího přizvat k jejich tvorbě.
„Soukromí není odměna za poslušnost, ale přirozená potřeba. Zároveň platí, že pokud má rodič vážný důvod obávat se o bezpečí dítěte, může a má zasáhnout. Důležité je, aby kontrola nebyla tajná a svévolná, ale co nejvíc otevřená a srozumitelná,“ vysvětluje Pšenicová.
Podobné je to s domácími pracemi nebo úklidem. Domluvte se na několika důležitých věcech, které bude dítě dodržovat. „Některá pravidla chrání bezpečí a vzájemný respekt. Jiná jsou jen otázkou našeho vkusu. A čím lépe je dokážeme rozlišit, tím méně se z domova stává bojiště,“ popisuje Pšenicová.
Netlačit na pilu
Součástí dospívání je hledání a budování vlastní identity a názorů, což přirozeně může doma vést ke konfliktům. Nesnadná může být i běžná konverzace. Zajímá vás, co teenager podniká třeba s kamarády, co teď zrovna řeší nebo jestli s někým chodí, ale odpověď je vždy jen „dobrý“ nebo „nevím“?
Pšenicová radí netlačit na pilu, zároveň si ale nezavírat dveře a zkusit to znovu další den nebo za týden. Mezitím můžete tvořit prostředí, které konverzaci podpoří. Zkuste i vy sami sdílet, co jste během dne dělali nebo nad čím přemýšlíte. Pro dítě to pak bude přirozenější. Mnohem líp se také mluví třeba při společné činnosti nebo procházce.
Ptejte se se zájmem a otevřenými otázkami. Nesnažte se všechno hned vyřešit, nehodnoťte a naslouchejte.
Velkým tématem jsou také tělesné změny. Stejně jako vám asi bude nepříjemné bavit se o šedivějících vlasech nebo o tom, že jste zhubli nebo přibrali, nechtějí ani teenageři, abyste jejich měnící se tělo komentovali.
I když byl váš úmysl dobrý, reakce může být velmi emotivní a často negativní. Neberte si ji osobně a místo pochvaly vzhledu si pozitivně všimněte něčeho, čím se dospívající dítě vyjadřuje – například potisku na tričku, barvy nalakovaných nehtů nebo nové nástěnky v pokoji.
Když dítě není jako dřív
Je běžné, že během puberty jsou dospívající více emotivní a zažívají výkyvy nálad. Občasná špatná nálada nebo krátkodobá „depka“ jsou normální. Jak tedy poznat, že se děje něco vážnějšího? „Pokud máte jako rodič dlouhodobě pocit, že „tohle už není ono“, stojí za to tenhle pocit neodmávnout,“ radí Pšenicová.
Změny v chování dospívajícího můžou být i nenápadné. Patří mezi ně třeba omezení kontaktu s kamarády, ztráta chuti do oblíbené aktivity nebo nebo i zvýšené množství času online. Objevit se může i náhlé zhoršení prospěchu nebo změny ve stravování.
Pšenicová uvádí, že rodič nemusí přesně identifikovat konkrétní problém. S tím pomůžou odborníci. Využijte například školního psychologa nebo výchovného poradce, podporu nabízejí také nízkoprahová zařízení pro děti a mládež. Kontaktovat můžete i Rodičovskou linku, která vám poradí a nasměruje vás. Rozcestník nabízí také web Nevypusť duši.
Pokud si všimnete, že se dítě sebepoškozuje nebo zmiňuje, že si chce ublížit, zasáhněte ihned a kontaktujte odbornou pomoc, třeba na Lince bezpečí.
Alkohol a trávu už nikdy?
Jak ale reagovat, když zjistíte, že teenager experimentuje s alkoholem, cigaretami nebo třeba marihuanou? Podle Pšenicové je důležité si před rozhovorem uvědomit, co v rodiči situace vzbuzuje. Je to strach o dítě, hněv nebo třeba pocit selhání? Tyhle pocity je pak třeba zpracovat a nesměrovat je na dítě.
Sdělte mu, že ho stále máte rádi, ale zároveň připomeňte, jaká pravidla u vás doma platí a že užívání návykových látek mezi ně nepatří. Také se snažte zjistit, s kým dítě bylo, co se dělo a jak se u toho cítilo. „Cílem je porozumět kontextu. Jiná situace je to ve chvíli, kdy jde o jednorázové experimentování ze zvědavosti, a tehdy, když jde o způsob, jak dlouhodobě zvládat stres, úzkost nebo třeba problémy se spánkem,“ vysvětluje Pšenicová.
V neposlední řadě se nesnažte z teenagera vymámit slib, že se to už „nikdy“ nestane. „Pod tlakem může slíbit téměř cokoli jen proto, aby nepříjemný rozhovor skončil. Mnohem důležitější je dlouhodobá zpráva: když se dostaneš do problému, můžeš mi zavolat,“ apeluje Pšenicová.
Rozhovor o pravidlech, odpovědnosti a důsledcích radí odložit až na moment, kdy trochu opadnou emoce. Pokud se ale užívání látky opakuje nebo se stane způsobem, jak zvládat nepohodu nebo problémy, obraťte se na adiktologickou službu. Jejich vyfiltrovaný přehled najdete tady.
