Advent je dnes vnímán jako víceméně klidné čekání na Vánoce. Další z dialogů slovenské ateistky a českého kněze ho ale vrací do doby, kdy byl obdobím plným magie, rituálů a obav z neviditelných sil. Ožívají staré slovenské a české zvyky, příběhy o strigách i temné kapitoly církevních dějin, kterými byly čarodějnické procesy. Proč tuto brutální iracionalitu církev dopustila, nebo možná i způsobila? Proč se lidé bojí jinakosti? Nebyly čarodějnice jen ženy, které vyčnívaly? Báli se mocní ztráty kontroly? Rozhovor o adventních zvycích se pozvolna posune k stále aktuálnímu společenskému tématu: násilí na ženách, strach z odlišnosti, mlčení institucí.
Výrazným momentem dialogu je reflexe Boha ne jako soudce, ale jako někoho, kdo touží po lidské blízkosti. Morální pravidla jako zábrana před propastí jsou plán B, pokud člověk tuto blízkost odmítá. Víra jako intimní vztah se staví do kontrastu k dějinám násilí, které se často schovávalo za Boží vůli.
