Charita ČR spolu s dalšími organizacemi, kterých se výrazné krácení dotací bezprostředně týká, požádala o schůzku premiéra Andreje Babiše. Co byste s ním rádi projednali?
Chtěli bychom – pokud na schůzku skutečně dojde – jasně vyložit, proč jsou podle nás ty škrty špatně. Jsou tu argumenty humanitární, tedy co to bude znamenat pro konkrétní příjemce naší pomoci v různých zemích. Moje přesvědčení – ale nejen moje! – je, že v Česku jakožto v zemi, kde se z globálního hlediska žije dobře, nemůžeme jen tak nečinně přihlížet, že se lidé jinde zdaleka tak dobře nemají.
K tomu je tu celá kategorie argumentů pragmatických. Humanitární a rozvojová spolupráce s sebou nese příležitosti pro české firmy, ať už přímo při projektech nebo tím, že otvírá dveře k něčemu dalšímu. Dále přispívá ke stabilitě v cílových zemích. To má potom vliv na migraci odtamtud k nám a hraje to také určitou bezpečnostní roli.
A samozřejmě je tu i potenciál výrazně zvyšovat prestiž České republiky v zahraničí.
Závazek podporovat chudší země Česko přijalo v rámci členství v Evropské unii i na půdě OSN. Co přesně slíbilo?
Česká republika se zavázala vydávat na humanitární a rozvojovou pomoc v zahraničí 0,33 % svého hrubého domácího produktu. Je to o něco méně, než platí pro země považované za rozvinutější, jako Norsko, Švédsko nebo Dánsko: tam je to 0,7 % HDP. Nicméně už před současnými škrty Česko slíbené úrovně dlouhodobě nedosahovalo.
Pomoc v zahraničí nedávno zredukovaly i USA. Následuje tedy česká vláda určitý globální trend?
V mé branži to tak chápeme, celkový trend snižovat výdaje na pomoc je v posledních letech zjevný. Bohužel to naprosto nekoresponduje s vývojem potřeb v humanitární oblasti. Ty jsou v lepším případě stále stejné, ale možná dokonce spíš narůstají.
S Lékaři bez hranic, ADRA, Člověkem v tísni a dalšími organizacemi jste vládní úředníky oslovili společným dopisem, kde upozorňujete mj. na ztenčení financí o polovinu pro programy pomoci na Ukrajině. Charita ČR pak dodala, že plánované škrty způsobí jejich úplné zastavení. Aspoň poloviční dotace tedy stačit nebudou?
Mluvíme o dvou různých balících. Celkový objem českých peněz, které byly až do současných škrtů vyčleněny na podporu Ukrajiny, je jedna miliarda korun. Polovina sloužila k financování činnosti takových organizací, jako je Charita ČR, nebo programů jako zdravotnická pomoc MEDEVAC (humanitární program Ministerstva vnitra ČR lékařské péče pro lidi z krizových oblastí – pozn. red.). S tou se už nyní nepočítá.
Druhá zhruba půlmiliarda korun představuje tzv. garanční prostředky. Slouží k tomu, aby se jimi ručilo za násobně větší peníze od Evropské unie, a do rozpočtu by měly nakonec připutovat zpátky. Mají se použít k podpoře podnikatelských aktivit na Ukrajině, například k rekonstrukcím, adaptacím a na zdravotnický materiál v šesti ukrajinských nemocnicích. Tato půlmiliarda se do návrhu nakonec vrátila.
Charitu ČR ale nefinancuje jen česká vláda.
To ne, konkrétně za poslední čtyři roky na Ukrajině Charita ČR měla finanční podporu od drobných dárců, kterým bych za to rád poděkoval – usnadnilo nám to práci hlavně v prvních měsících války. A určité projekty financujeme i díky zahraničním nebo mezinárodním donorům – irskému ministerstvu zahraničí, humanitárnímu fondu OSN pro Ukrajinu apod.
V dopisu vládě jste naznačili souvislost mezi snížením podpory humanitární pomoci a zvýšením migrace k nám. Jak to vysvětlit?
Stojíme si za tím, že škrty se mimo jiné můžou odrazit v nárůstu migrace. Pokud totiž v dané zemi pracujeme a napomáháme tomu, aby tam byl život stabilnější, lidé se spíše rozhodnou tam zůstat, než aby odcházeli jinam, třeba do České republiky. Použiji zase příklad z Ukrajiny: od začátku války v roce 2022 až do konce loňského roku jsme západoukrajinských oblastech upravovali budovy, kde mohli najít bydlení lidé prchající z oblastí blízko fronty na východě. Také jsme pro tyto uprchlíky postavili několik desítek modulárních domků, kde našly domov matky s více dětmi nebo lidé se zdravotním postižením.
Jako Charita jsme na to vynaložili asi 40 milionů korun. Práci odvedly zpravidla místní firmy, každá zakázka tak znamenala také několik pracovních míst, tudíž i stabilní příjem pro konkrétní lidi a jejich rodiny. A tím jsme přispěli k tomu, aby si při případném rozhodování, zda zůstat, nebo odejít za hranice, zvolili zůstat.
Naznačili jste také, že stabilnější společnosti v zemích, kde Česko pomáhá, znamenají lepší bezpečnost i u nás doma.
To je souvislost, která vyžaduje komplexnější pohled. Zůstaňme klidně u Ukrajiny: i naše zdejší projekty napomáhají tomu, že země bude dál fungovat, tedy že život tam bude přes všechno utrpení, které válka způsobuje, únosný. Že bude Ukrajina dál schopná čelit ruské agresi. Že zůstane životaschopná. Tudíž odtamtud lidé nezačnou utíkat opravdu masově. Na tom se podílí celá řada hráčů, české neziskové organizace představují jen velmi malou část, je to jedna kapka v oceánu. Ale nakonec jde o jednotlivé kapky.
Je tedy výhodnější Ukrajině pomáhat, než jí nepomáhat. Je to také levnější?
V dlouhodobější perspektivě to levnější bude. Pokud by Ukrajina už dál vzdorovat nedokázala, pokud by Rusko začalo výrazněji postupovat na západ a řádově víc dokázalo ničit ukrajinskou infrastrukturu, nepochybně to povede k tomu, že bude i do Česka prchat výrazně více lidí. Mimochodem část z nich budou bývalí vojáci. Česká republika je poměrně blízko, nezůstala by nezasažená, a stát by se k tomu musel nějak postavit. Domníváme se, že by si to vyžádalo výrazně víc prostředků, než kolik náš stát dosud na pomoc Ukrajině vynaložil.
Premiér Babiš se zmínil, že přinejmenším na některé humanitární projekty peníze najde. Hlavní město Praha překvapilo třímilionovým darem Člověku v tísni, aby organizace mohla na Ukrajině dál působit. Lze se těšit na to, že výpadek od státu dorovnají jiné instituce nebo dárci, které osloví naléhavost situace?
Obávám se, že se peníze jen tak najednou neobjeví, že se o to budeme muset zasadit. V ideálním případě bychom chtěli vládu a pana premiéra našimi argumenty přesvědčit, aby od škrtů upustili nebo je aspoň zmírnili. Samozřejmě přemýšlíme i nad alternativními zdroji.
Charita ČR stojí za jednou z nejúspěšnějších finančních sbírek v českých moderních dějinách – Tříkrálovou sbírkou, která letos vynesla přes 200 milionů korun. Tyto peníze na vaše zahraniční projekty nepostačí?
Je to skvělý výsledek, za který jsme českým občanům velice vděční. Jenže naše zahraniční oddělení dostává z výnosu Tříkrálové sbírky jen 10 %, většina ho jde na sociální a zdravotní služby tady doma. Těch letošních 20 milionů pro nás je vítaný příspěvek, ale musíme hledat ještě i jinde.
V oblasti zahraniční humanitární a rozvojové spolupráce už působíte přes 15 let, ostatně jste za to v roce 2023 obdržel z rukou tehdejšího ministra zahraničí Jana Lipavského medaili Za zásluhy o diplomacii. Pozorujete za ty roky nějaké příklady, kdy práce Charity přinesla hmatatelnou změnu?
Rozhodně ano. Třeba z dob, kdy jsem měl na starost programy Charity ČR v Gruzii. Roku 2015 jsme tam získali registraci, vybudovali pobočku s vlastním týmem a deset let tam pracovali pro zdravotnictví. Ve spolupráci s univerzitami a dalšími institucemi se tam podařilo zavést dlouhodobé systémové změny. Například během covidu jsme se podíleli na vytvoření a nastavení online systému pro rezervace na očkování. Měli jsme tam také několik projektů rozvíjejících diagnostické a terapeutické služby pro lidi s poruchou autistického spektra.
Vždycky jsme vybudovali něco, co jsme potom předali některému gruzínskému partnerovi a už jen kontrolovali, jak se služba využívá, a viděli, že vše funguje.
Takto se dá i úspěšně šířit dobré jméno České republiky.
To zcela jednoznačně ano. A takové omezení pomoci, jaké nyní může nastat, pak zase může znamenat značné a dlouhodobé reputační šrámy. Právě na Ukrajině je jméno České republiky výborné a dalece přesahuje význam našeho státu. Opakovaně se mi tam potvrdilo, že o nás všichni vědí, že pomáháme od samého začátku války velmi účinně a nad rámec své velikosti. Podařilo se tam navázat velmi kvalitní pracovní vztahy s místní správou, organizacemi, univerzitami, nemocnicemi.
Teď naneštěstí hrozí, že se to vše naruší. A je banální pravda, že důvěra a dobré jméno se budují dlouho soustavnou a systematickou prací, ale přijít o ně se bohužel dá velice rychle a snadno.
