Nejpozději od roku 2021, kdy při atentátu zahynul prezident Jovenel Moïse, se o Haiti mluví jako o zhrouceném státu. Ostrovní státeček v Karibiku během své dvousetleté historie zažívá jeden převrat za druhým. Počátek 20. let tohoto století mu však přinesl úplný ústavní rozvrat a praktické nahrazení oficiálních vládních institucí paralelními strukturami ozbrojených gangů.
Milice se na Haiti po desetiletí formovaly jako neoficiální nástroj vlivu řady čelných politiků. Už v 60. letech se o svou nechvalně proslulou soukromou armádu „Tonton Macoutes“ a její hrůzovládu opíral režim diktátora Françoise Duvaliera.
Pozdější nejsilnější aliance „G9 an fanmi e alye“ a „G-Pèp“ se po éře vzájemného násilného soupeření před několika roky spojily a coby svaz „Viv Ansanm“ (Žít společně) se postavily proti vládě.
V roce 2024 přinutily k rezignaci tehdejšího premiéra Ariela Henryho. Aktuálně gangy ovládají až 90 % hlavního města Port-au-Prince a jejich dominance se rozšiřuje i do oblastí mimo metropoli.
Nadvláda gangů
Ozbrojené gangy tak nyní kontrolují hlavní dopravní trasy či klíčové přístavy, kudy prochází zboží včetně paliv, potravin, léků či zbraní. Přeprava těchto komodit se tak stává skoro nemožnou. Vynucují si také kontrolu na obyvatelstvem, které nevybíravě terorizují.
Na civilisty pak nezřídka dopadají i srážky mezi milicemi a oficiálními bezpečnostními silami, takže raději po statisících opouštějí své domovy a uchylují se do bezpečnějších provizorií v dosahu velkých měst.
Po smrti prezidenta Moïseho se ujala vlády přechodná prezidentská rada, ta ale nemá nad situací kontrolu. Obnovit pořádek se nedaří ani zdecimovaným policejním složkám, ani silám OSN, které Haiti na sklonku roku 2022 požádalo o pomoc.
Jako nový pokus znovunastolit řád a zajistit bezpečnost přijíždějí právě v těchto dnech na ostrov příslušníci nově nasazených mezinárodních jednotek Gang Suppression Force (Síly pro potírání gangů). Do země už dorazilo prvních čtyři sta oddílů čadských vojáků.
Rýže není pro všechny
Pozorovatelé či zástupci humanitárních organizací, které v zemi působí, popisují haitskou každodennost takto: Násilné nájezdy milicí, pouliční násilí, sexuální útoky, všudypřítomná korupce či ochromení veřejného života a institucí.
A také obrovský nedostatek a hlad. Paní Emmline Toussaint řídí místní neziskovou organizaci Bureau de Nutrition et Développement (Úřad pro výživu a rozvoj, BND), zaměřenou především na pomoc dětem.
„V současné době čelí nedostatku potravin více než pět milionů Haiťanů a dva miliony z toho jsou na pokraji hladomoru,“ říká pro Téma.21. Aby se děti alespoň jednou za den najedly – například suchých těstovin nebo rýže – dospělí se omezují a sami nejedí.
Především v Port-au-Prince, ale třeba i v severnějším regionu Artibonite – centru haitské produkce potravin – přiměly neustálé nájezdy gangů a jejich boje s policií mnoho obyvatel, aby se vystěhovali ze svých domovů.
„Kdo už nálety dronů a střelbu nedokáže déle snášet, opouští svou rodinu, svůj majetek a stěhuje se jinam,“ podotýká Emmline Toussaint. Znamená to přesun k příbuzným, ale také do provizorních táborů a slumů, kde lidé nemají prostředky, aby se o sebe sami postarali, a stávají se závislými na humanitární pomoci. Tu aktuálně potřebuje více než šest milionů Haiťanů.
Děti s kalašnikovy
Významný podíl představují děti. Děvčata a chlapci do 14 let představují v celkové haitské populaci asi třetinu. Tato věková skupina však také tvoří nejméně pětinu příslušníků gangů, některé zdroje hovoří až o polovině. Znamená to několik tisíc dětí.
Nejde přitom jen o nucené nábory pod hrozbou násilí nebo o únosy. „Je to jednodušší,“ vysvětluje Emmline Toussaint. „Koho máte ve slumech? Chudé lidi s dětmi, které nechodí do školy a nemají co jíst. Když za nimi přijdou a řeknou: ‚Dejte nám svoje dítě, my mu dáme jídlo, zbraň, dáme vám za to peníze, abyste se uživili‘ – tak to přijmou.“
Gangy se jako „kariérní příležitost“ pro mladé lidi propagují i na sociálních sítích. Snímkům spousty peněz nebo hromad rýže a fazolí se mezi zbídačelými a hladovými Haiťany bez perspektivy odolává těžko.
Život v gangu ovšem nijak idylický není. Především z něj nelze odejít. „Buď zůstanete, nebo zemřete,“ konstatuje paní Toussaint. U ozbrojených dětí navíc, jak připomíná, není problém jen ukradené dětství.
„Jednak děti ještě nemají dost rozumu, aby situaci pochopily. Je pro ně jednodušší vzít zbraň a střílet, protože si prostě ještě plně neuvědomují, o co jde. Kromě toho dostávají drogy a ty v nich posilují pocit moci,“ podotýká.
A nebezpečí nemá jen tvář osmi-, deseti – nebo třináctiletého chlapce s mačetou nebo kalašnikovem. Aano, tato nesmrtelná „klasika“ sehrává svou roli i v násilí haitských gangů, stejně jako statisíce dalších zbraní, pašovaných na ostrov většinou z USA.
Hrozba může vypadat i jako malá dívka u silnice, která sleduje projíždějící auta. Svému oddílu patrně slouží jako informátorka. Nebo se drží tradiční úlohy a pro členy milice vaří.
Měkká síla školního jídla
Vláda proti stále lépe organizovaným, a tedy i stále nebezpečnějším gangům staví nepočetné policejní a vojenské oddíly a spoléhá na pomoc mezinárodní Gang Suppression Force. Emmline Toussaint a její Bureau de Nutrition et Développement (BND) naproti tomu volí měkkou sílu.
Po celé zemi se ve spolupráci s mezinárodním humanitárním programem Mary’s Meals snaží vytvořit podmínky, aby děti chodily do školy, dostávaly zde pravidelně najíst a nebyly tak ponechány napospas gangům jako jediné možné cestě.
Aktuálně dosáhnou přibližně na 200 tisíc dětí, což není malé číslo. „V našich programech se zaměřujeme na dvě hlavní oblasti, které se potýkají s řáděním gangů, a to na západ a jih Haiti. Takže máme docela slušný přehled o tom, co je kde doopravdy potřeba,“ podotýká Emmline Toussaint.
Princip práce Mary’s Meals (a tedy i BND) je až překvapivě prostý: díky dárcům zajišťuje školním dětem jedno výživné jídlo denně. Rodiny jsou tak motivovány potomky do školy posílat, ty se zde bezplatně najedí, a navíc se vzdělávají.
Program s katolickými kořeny vznikl ve Skotsku na přelomu tisíciletí a v současnosti krmí tři miliony dětí v chudých zemích světa.
„V mnoha případech se díky tomuto programu děti rozhodnou raději pro školu než pro gang. Ukazujeme tak celé společnosti, že chodit do školy znamená dostat jídlo, ale také získat vzdělání, které dětem později pomůže dostat se z neuspokojivé životní situace a vést lepší život,“ vystihuje Emmline Toussaint.
Přidává příklady dětí, které se s rodinami v hlavním městě přesouvaly mezi slumy a uprchlickými tábory, ale podařilo se je kontaktovat a přivést do školy. „Tudíž se vzdělávají a mají naději, že se v budoucnu uživí a bude se jim žít lépe,“ dodává.
Vzděláním proti mafii
Vzdělání a osvěta pak podle ní mohou lidem pomoci lépe chápat souvislosti – například to, že nabídka gangů sice řeší okamžitou hmotnou situaci, ale nedává dobrou perspektivu do budoucnosti.
„Říkáme jim: zkuste dostat své děti z gangu, protože pak se třeba podaří dosáhnout toho, že nebude mít členy,“ popisuje paní Toussaint. A doplňuje: „A nejde jen o vzdělanost, ale také o výchovu, o formaci ve smyslu, co je dobré, a co zlé. Škola může vštípit i morální hodnoty, které pomáhají vést lepší životy.“
Podobnou práci se pak snaží odvádět také církve, protože Haiti je převážně křesťanskou zemí. Až 95 % obyvatel se ke křesťanství hlásí, ačkoli se křesťanskými zásadami vždy neřídí.
Program jednoho školního jídla denně je z hlediska Evropana velmi levný. 25 dolarů postačí, aby mělo jedno dítě každodenní stravu po celý jeden školní rok. I tak jsou Mary’s Meals a BND na Haiti závislé na dárcích ze zahraničí, protože až 80 % haitské populace žije za méně než dva dolary na den a nemá z čeho dávat.
Paní Toussaint nicméně připomíná třeba jednu z katolických farností v Port-au-Prince, která mezi svými členy denně shromáždí prostředky a zajistí jídlo pro dvě stovky chudých lidí ve svém okolí.
Na celosvětové dílo Mary’s Meals poskytují čeští dárci a firmy ročně kolem pětapadesáti milionů korun, Slováci přibližně milion eur (25 mil. Kč).
Haitská vláda si programů mimovládek, jako je iniciativa Mary’s Meals a BND, cení, získaly si už určitou známost. Sama funguje v nouzovém režimu. Na konec letošního srpna se plánují první volby od roku 2016, a veškeré její kapacity jsou tak napřeny na jejich zajištění, které za vládnoucího chaosu doprovází mnoho rizik.
„Bez voleb nemáme skutečnou vládu, která by fungovala a řešila problémy. Až se to povede, jsem si dost jistá, že nastane opravdový rozvoj Haiti i plánování jeho lepší budoucnosti,“ neskrývá očekávání Emmline Toussaint. Tam, kde je fungujícím vykročením i obyčejné školní jídlo, se její naděje možná i vyplní.
