Ve čtvrtek 9. července byl ve svatyni imáma Rezy v Mašhadu po největším státním pohřbu v dějinách Íránu pochován ajatolláh Chameneí (†86), který zahynul 28. února při leteckém úderu amerických a izraelských sil. Současně zde byly uloženy i ostatky dalších obětí útoku – ajatolláhovy dcery, zetě se snachou a vnučky.
Završily se tak šestidenní mamutí obřady, které začaly 4. července v Teheránu, pokračovaly v Kumu a iráckých městech Nadžafu a Karbalá. Nakonec byly rakve letecky přepraveny zpět do Íránu, do Chameneího rodného města Mašhadu.
Ke společným projevům zármutku se davy scházely i jinde. Například v libanonském Bejrútu organizoval shromáždění Hizballáh a s projevem zde vystoupil současný šéf tohoto hnutí Naím Kásim.
Harmonogram událostí
Na mapě šíitského islámu
Jednotlivé zastávky byly vybrány symbolicky. V metropoli Teheránu byly rakve, pokryté íránskými vlajkami, na tři dny vystaveny na pódiu v obřím duchovním komplexu Grand Mosalla. Zde proběhlo oficiální zahájení za účasti desítek zahraničních delegací a mnohatisícových davů i za početné asistence Islámských revolučních gard.
V Kumu mohutný původ propojil mešitu Jamkaran a svatyni Fatima Masumeh. Fatimina svatyně je jedním z nejposvátnějších míst šíitského islámu. Stejně důležité jsou pro šíitské muslimy svatyně imáma Alího a imáma Husajna v Nadžafu a Karbalá na iráckém území.
A také Mašhad je svaté město a svatyně imáma Rezy představuje největší a nejvýznamnější šíitské poutní místo na světě. Srdcem rozlehlého areálu je mauzoleum osmého šíitského imáma Alího Rezy, zemřelého roku 818.
Den nezávislosti, den nenávisti
Nabité významy bylo ovšem také zvolené datum. Islámská pravidla velí pochovávat zesnulé bezodkladně, nejlépe do 24 hodin. Jenže vzhledem k těžkému americko-izraelskému bombardování v týdnech po Chameneího smrti nebylo s ohledem na bezpečnost možné uspořádat pohřeb v takovém formátu, jaký si teokratický režim přál.
A tak se v prvních březnových dnech konala jen symbolická shromáždění provázená několikadenním státním smutkem. Červencový termín se kryje se začátkem islámského nového roku a posvátného měsíce Muharram – období hlubokého smutku.
Šíitský svět si v něm připomíná mučednickou smrt Mohamedova vnuka Husajna v bitvě u Karbalá v roce 680. Tuto paralelu nyní využila státní propaganda, když mezi Husajna a Chameneího položila rovnítko.
Komentátoři si povšimli také překryvu s americkým Dnem nezávislosti. Křehké příměří, které začalo v těchto dnech platit, umožnilo masová shromáždění i účast zahraničních delegací.
Režim tak mohl vyslat Americe právě ten signál, jaký vyslat chtěl: naše síla vašimi údery nijak neutrpěla, naše země je jednotná a stojí za svou vládou.
Revoluce vpřed!
„Všichni jsme tu proto, abychom usilovali o krevní mstu za našeho vůdce. Všichni budeme naslouchat jeho synovi. Povede revoluci vpřed!“ cituje televize Al Džazíra jednu z žen, které se shromáždily před areálem Grand Mosalla.
Vládní zdroje mluví souhrnně až o dvaceti milionech účastníků. Povinnost doprovodit smuteční průvod je jedním ze závazných islámských pravidel, a tak nejsou obří pohřební ceremonie v moderních dějinách Íránu zase tak výjimečné.
Na pohřeb vůdce islámské revoluce Rúholláha Chomejního přišlo v roce 1989 zhruba 10 milionů lidí, jen o něco méně se v roce 2020 loučilo s generálem Kásimem Solejmáním.
Tentokrát však státní propaganda ceremonii využívá jako psychologickou zbraň. „Pohřeb ajatolláha Chameneího je mnohem víc než jen náboženský obřad,“ konstatuje pro americký týdeník TIME analytička Negar Mortazáví. „Přináší poselství, že i když je vůdce mrtev, instituce Islámské republiky zůstaly nedotčené a stát odolává.“
Referendum pro režim?
Státní média přinesla záběry a snímky milionových davů v ulicích, vlajících íránských vlajek i obrovských ikon Chameneího. Tlumočila skandování „Smrt Americe“ a „Smrt Izraeli“ a ukázala transparenty se zdviženou pěstí revoluce.
Zaznamenala plačky v černých čádorech i tradičně oděné muže usilující dotknout se rakví vezených středem davu na nákladních autech. Zprostředkovala provolávání významných činů Chameneího z pouličních reproduktorů i hlasité deklamování modliteb.
Vládní zdroje mluví až o 20 milionech účastníků. Shromáždění prezentují jako referendum podpory pro Islámskou republiku a demonstraci síly teokratického režimu.
Záběry ukazují portréty Chameneího a nenávistná protiamerická a protiizraelská hesla.
Davy tvořili z velké části zahraniční studenti a poutníci. Mnoho Íránců využilo volno k odjezdu k moři.
Na ceremonii chyběl Motžabá Chameneí, ajatolláhův syn a nástupce.
Veřejnost nezapomíná na nedávné krvavé potlačení protestů s desetitisíci mrtvých.
„Velká účast veřejnosti na pohřebním průvodu umučeného vůdce a dalších mučedníků bude v podstatě referendem pro Islámskou republiku,“ sebevědomě prohlásil ve státních médiích ajatolláh Mohammad Saídí, který předsedal modlitbám v Kumu.
A vrchní velitel Islámských revolučních gard Ahmad Vahídí připojil: „Nepřátelé si musí uvědomit, že čistá krev našeho mučednického imáma byla dalším zlomovým bodem ve vítězstvích drahého islámu proti globální frontě nevěřících.“
Raději k moři
To, co zůstalo mimo kamery, však dává o vztahu Íránců k Chameneímu trochu odlišný obraz. Americký The Algemeiner, určený především židovským čtenářům, poukazuje na to, že davy účastníků z nezanedbatelné části tvořili zahraniční šíitští poutníci anebo studenti z afrických a arabských zemí.
Ti navštěvují teologické školy ve svatých městech. Coby vysoká autorita šíitského islámu pro tyto lidi znamenal Chameneí náboženskou osobnost, nikoli konkrétní politickou sílu.
Oficiální íránská média nesdělila ani to, že mohutný lidský proud v těchto dnech mířil naopak z Teheránu pryč.
„Je volno, a tak jsme rádi, že můžeme nechat Teherán a pohřeb diktátora za sebou a na chvíli se pobavit,“ přináší The Algemeiner ohlas jedné z obyvatelek metropole. I kvůli úmorným vedrům dala s řadou svých sousedů přednost moři.
„Ta ceremonie je absurdní, nechci se jí účastnit ani být poblíž,“ říká další muž. A do třetice je tu názor: „Proč bych měl truchlit nad diktátorem? Jsem rád, že je po něm.“
Íránská společnost totiž ještě nezapomněla, že týž režim, který se nyní prezentuje v triumfálním světle a ze svého zesnulého vůdce činí milovaného otce národa, pokynul krvavě potlačit protesty, které proti němu veřejnost zvedla na přelomu roku.
Zahynulo přes 30 tisíc lidí, další desetitisíce byly zraněny a více než 40 tisíc jich skončilo ve vězení.
Hledá se Modžtabá
A kamery neukázaly ještě jednu věc, respektive osobu. A tou je Chameneího nástupce, jeho syn Modžtabá Chameneí. Ceremonie se účastnili jeho tři bratři Mostafa, Masúd i Mejsam, zástupci administrativy včetně prezidenta Masúda Pezeškjána, i delegace z Iráku, Kataru, Číny nebo Pákistánu.
A také zástupci proxy sil Hizballáhu a Hamásu. Nový vůdce ale viděn nebyl. A to už od únorového náletu, kdy zahynul jeho otec.
Při něm byl totiž sám zraněn, a ač to státní špičky setrvale popírají, spekuluje se o jeho úmrtí, vážném znetvoření nebo o tom, že je v kómatu.
Jiní komentátoři se zase domnívají, že se pohřbu vyhnul kvůli bezpečnostnímu riziku. Každopádně během ceremonií nezazněl ani žádný jeho vzkaz či poselství. Neúčastnil se ani pohřbu své manželky 2. července.
Obavy z narušení ceremonie byly i tak silné a Írán přistoupil k mimořádným opatřením. Úřady uzavřely vzdušný prostor nad Teheránem, Kumem i Mašhadem a zastavily provoz na mezinárodních letištích i na trasách, kudy se ubíral pohřební průvod.
Aktivní byly systémy rušení signálu i protivzdušné obrany proti dronům. Obchody a provozovny v centru Teheránu dostaly pokyn zavřít. A v akci byly tisíce příslušníků Islámských revolučních gard i milicí Basídž.
Přísným osobním prohlídkám se museli podrobit i příchozí, kteří chtěli vstoupit do areálu Grand Mosalla a poklonit se před rakvemi.
I tak média hlásí zraněné i ušlapané v davu. Hlavní starostí však bylo, aby obraz síly a nezdolnosti nenarušila vojenská akce Izraele nebo USA, před čímž íránská vláda své protivníky důrazně varovala.
Novou vlnu úderů tak Spojené státy spustily až v samém závěru pohřbu, 8. a 9. července, a to proti strategickým cílům na jihu Íránu. Důvodem byl útok na tři lodě v Hormuzském průlivu, čímž bylo narušeno příměří z června.
„Ztráta vůdce je těžší než ztráta rodičů,“ sdělila tiskové agentuře AFP jedna z žen účastnících se pohřbu, a dodala: „Pouze smrt Trumpa a Netanjahua utiší naši bolest.“
Tlumočila tak postoj rezistujícího íránského režimu i vzkaz, který pohřebními slavnostmi Západu vyslal. Pro další vývoj na Blízkém východě a mírová jednání plánovaná do poloviny srpna jde o silné sdělení, s nímž je třeba počítat – ačkoli samotný režim už možná tutéž sílu postrádá.
