Každý desátý Čech dává na bydlení podle Eurostatu více než 40 procent své výplaty. Týká se to zejména lidí v nájmu, kterých je v Česku asi 2 a půl milionu. Ve velkých městech je to až třetina obyvatel a mezi mladými lidmi dokonce skoro polovina. Na menším městě bez problémů seženete byt o dispozici 2+1 i do 20 tisíc měsíčně. Například v Brně se ale průměrné ceny pohybují okolo 24 tisíc a v Praze ceny šplhají dokonce ke 30 tisícům. K tomu samozřejmě ještě připočítejme energie, které vyjdou za měsíc jednu domácnost na 1500 až 4500 korun.
Vstupní náklady jsou ale často několikanásobné. Téměř si už nepronajmete byt bez kauce, která slouží jako pojistka pro majitele bytu a která může být až ve výši tří čistých nájmů. Pokud vše řádně splácíte a byt nepoškodíte, při odstěhování vám ji pronajímatel v plné výši vrátí, a právo máte i na úrok (podobně jako kdybyste poskytli majiteli úvěr).
Zájemce o byt navíc v případě zprostředkování nájmu realitní kanceláří většinou platí provizi i jejímu makléři a celkové náklady na nové bydlení se tak opět zvyšují. Pokud vezmeme jako příklad Brno, při podpisu nájemní smlouvy tedy složíte dvojitou kauci, k tomu první nájem i s energiemi a případně ještě provizi. Může se tedy stát, že najednou zaplatíte klidně i 100 tisíc korun, jen abyste se vůbec mohli nastěhovat.
Jak tedy hledat bydlení tak, abyste nenaletěli a měli jistotu, že bude za tyto náklady stát?
Kontrola inzerátu a prohlídka
Předsedkyně Sdružení nájemníků ČR Lenka Veselá radí začít už u inzerátu. „Ověřte si, jestli jsou v něm všechny základní údaje, jestli vlastník dává adekvátní nájemné, jestli jsou v inzerátu rozepsané služby a energie. Mnohokrát také majitelé požadují za uzavření smlouvy různé administrativní poplatky,“ vyjmenovává Veselá.
Specifická je podle ní pro Česko také provize realitním makléřům. „Měl by ji hradit majitel, ale už se stalo standardem, že to platí nájemce, i když je to podle zákona špatně,“ upozorňuje.
Pokud se vám zdá inzerát v pořádku, vydáte se nejspíš na prohlídku. Vyzkoušejte vodu, topení i elektřinu, ptejte se na úklid ve společných prostorech a v katastru nemovitostí si zkontrolujte, že vám byt nabízí jeho skutečný vlastník. Výběr nájemníka je pak na majiteli, nesmí při něm ale porušit antidiskriminační zákon.
na prohlídce?
Podpis smlouvy
Prošli jste výběrem a před vámi leží nájemní smlouva. Víte ale, co všechno má obsahovat, jaké jsou vaše povinnosti a co naopak majitel vymáhat nemůže?
Nejdříve si zkontrolujte, že jde opravdu o nájemní smlouvu. Uzavírat totiž můžete i smlouvu o podnájmu, což znamená, že vám bydlení neposkytuje přímý majitel, ale jeho nájemník, jste tedy až třetí v pořadí. Se souhlasem majitele je to sice v pořádku, ale jste hůř chráněni například před vystěhováním.
Samotná smlouva musí obsahovat informace o tom,kdo s kým ji uzavírá, o který byt či dům se jedná, co všechno přenechává majitel nájemci k užívání a kolik si za to měsíčně účtuje. Součástí smlouvy má být také výše záloh na služby jako je elektřina, plyn nebo voda.
„Stejně tak by měla být ve smlouvě zahrnutá i povinnost majitele služby vyúčtovat,“ uvádí Veselá. To musí dělat ze zákona, není tedy možné, aby vám třeba nevracel přeplatky za energie.
Naopak nájemce má povinnost zajišťovat pravidelný servis kotle nebo drobné opravy do 1500 korun. Pronajímatel také může zkontrolovat, že s bytem dobře zacházíte, nemůže ale dovnitř jen tak vstoupit bez vás.
Nejste si nějakou situací jistí? Obraťte se na Sdružení nájemníků ČR, které poskytuje základní konzultace zdarma.
Bez mazlíčků a bez návštěv?
Častou součástí nájemních smluv jsou také pravidla a zákazy, a to i ty, které by před soudem neobstály. Mezi ně patří například zákaz domácích mazlíčků, kouření, nebo dokonce návštěv. Souhlas majitele nepotřebujete ani k tomu, abyste si na adrese zapsali trvalý pobyt.
Proč se tedy ve smlouvě objevují? „Pronajímatelé zkouší, co člověk snese. Ještě před deseti nebo možná i pěti lety by to tam nenapsali,“ zdůrazňuje Veselá s tím, že lidé potřebují bydlet a kvůli tomu své nároky často radši neuplatňují.
Situaci nenahrává ani fakt, že v jsou Česku nájemní smlouvy z drtivé většiny uzavírány na dobu určitou. Jakákoli změna, třeba narození dítěte nebo adoptování zvířete, může jednoduše vést k tomu, že majitel takovému nájemci smlouvu prostě znovu neprodlouží.
Není daná ani minimální doba, na kterou lze smlouvu uzavřít. „V bytě klidně můžete bydlet deset let a každé tři měsíce smlouvu prodlužovat. Jakmile se změní podmínky majitele, musíte se buď přizpůsobit, nebo hledat nové bydlení,“ popisuje Veselá.
Jak tedy reagovat, pokud ve smlouvě vidíte něco, co tam nepatří? „Není návod, který by platil pro všechny. Asi bych ale upozornila majitele, že to víte. Uvidíte také to, jaká je jeho reakce. Pokud bude říkat, že ho to nezajímá a že máte podepsat, tak je zřejmé, že i řešení nějakých budoucích problémů může být náročné. V takovém případě je pak dobré si rozmyslet, jestli vám za tohle ten byt stojí,“ uzavírá Veselá.
