Po podpisu memoranda o porozumění a následném prvním kole jednání mezi USA a Íránem ve Švýcarsku se zdálo, že se konflikt mezi Spojenými státy a Izraelem na jedné straně a Íránem a jeho spojenci na druhé uklidňuje.
Bylo sice zjevné, že jde pouze o první kroky a mnoho problematických otázek bude teprve potřeba vyřešit. Obě strany ale působily dojmem, že o dohodu skutečně stojí. Donald Trump dokonce za přílišnou vstřícnost k Íránu čelil a čelí kritice i z vlastních republikánských řad.
Po čtvrtečním útoku íránských revolučních gard na tanker proplouvající Hormuzskou úžinou a následných amerických odvetných úderech je ale otázka, zda Memorandum o porozumění, z něhož vyplýval klid zbraní, ještě vůbec platí. Obě strany se vzájemně obviňují z jeho porušování, ale ani jedna ho vypovědět nechce.
Sporný Hormuz?
Bezprostřední roznětkou nové vlny násilí se stal dronový útok Íránských revolučních gard na nákladní loď MS Ever Lovely. Tu zasáhl íránský dron poblíž pobřeží Ománu v Hormuzské úžině ve čtvrtek. Spojené státy obvinily Írán z porušení příměří a prezident Trump nařídil odvetné údery.
V sobotu pak Íránci zasáhli tanker MT Kiku a americké velení CENTCOM ohlásilo další odvetné údery. V neděli Američané oznámili jejich přerušení.
Útoky na lodě jsou dokladem toho, jak odlišně si obě strany vykládají podepsané memorandum. Írán tvrdí, že svolil s otevřením úžiny, která je kritickou dopravní tepnou pro ropu a plyn z Perského zálivu. Zároveň ale tvrdí, že všechny lodě potřebují jeho svolení a mají proplouvat jen jím schválenou trasou podél jeho vlastního pobřeží.
Podle Spojených států ale dohoda plavbu nijak neomezuje a Teherán nemá právo vynucovat použití konkrétních tras. Podle americké strany dohoda znamená návrat do stavu před válkou, tedy svobodnou plavbu úžinou. Írán ale tvrdí, že důležitá vodní cesta podléhá jeho rozhodnutí a útoky na Ever Loverly a Kiku to mají demonstrovat.
Dvoukolejní diplomacie
Druhým neuralgickým bodem je Libanon. Spojené státy pomáhají dojednat mír mezi Izraelem a ústřední vládou v Libanonu. Dohoda podepsaná v pátek ve Washingtonu měla znamenat odzbrojení teroristické organizace Hizballáh, kterou podporuje Teherán. V pondělí ale předseda libanonského parlamentu smlouvu označil za neplatnou.
Spojené státy jednají na dvou frontách. Jednak se snaží o dohodu přímo s Íránem a zároveň jsou zprostředkovateli mírového procesu v Libanonu. Jenže výsledným dojmem je rozpolcenost a v amerických médiích se s odkazem na anonymní zdroje spekuluje, že dvojkolejní jednání jsou důsledkem neshod mezi ministrem zahraničí Marcem Rubiem a viceprezidentem J. D. Vancem.
O obou se mluví jako o možných Trumpových nástupcích v roce 2028. Krom možných osobních animozit z toho vyplývajících se oba muži neshodnou ani v praktické rovině. Rubio je údajně nespokojený s ústupky Teheránu, Vance byl naopak od začátku proti americkému angažmá v Íránu a považuje ho za chybu. Ať už spor obou mužů skutečně jednání nějak ovlivňuje, nebo ne, americká diplomacie působí nesoustředěně.
Příměří, při kterém se střílí
Faktem zůstává, že Írán zjevně není vojensky poražen. Režim sice čelí velkým ekonomickým potížím, především obří inflaci a vysoké nezaměstnanosti, nicméně necítí se tím nucen k nevýhodnému míru. Zároveň ale platí, že Teherán si nepřeje úplný kolaps jednání s USA.
Donald Trump má pravdu v tom, že americké letectvo plně ovládá nebe nad Íránem. Jenže Spojené státy neumí tuto skutečnost přetavit v nějakou výhodu při jednáních. Zatím tahají za kratší konec provazu.
Příměří, při kterém se střílí, je zvláštní. Ani jedna strana ho ale vypovědět nechce. Donald Trump potřebuje stabilní ceny ropy a klidné akciové trhy. Íránu zase vyhovuje dočasné pozastavení amerických sankcí na ropu a příslib uvolnění jeho fondů zmrazených v zahraničí.
Tyto faktory motivují obě země dost na to, aby se vrátily k otevřené válce, ale zároveň moc málo na to, aby bylo možné uzavřít skutečný mír. Obě strany tvrdí, že válku vyhrály. To by ještě samo o sobě nevadilo. Obě mají dost důvodů, proč se ze všech sil snažit zachovat si tvář. Větší problém je, že se jako vítězové, nebo minimálně neporažení, obě strany chovají i při jednáních. V takové situaci bude cesta k míru téměř nemožná.
