Nejde tu o banální příběh o čtyřech sáčcích s drogami. Podezření o spolupráci s ruskou Federální službou bezpečnosti (FSB) se s metropolitou ruské pravoslavné církve Ilarionem táhne už dlouho. Navíc má za sebou sexuální aféru s asistentem, která ho stála předchozí post v Maďarsku.
Šedesátiletého duchovního zadržela minulou neděli česká policie poté, co v jeho autě našla několik gramů bílé látky. Později potvrdila, že jde o drogu.
Po krátkém pobytu ve vazbě, kde byl vyšetřován pro podezření z nedovoleného držení a přepravy zakázaných látek (a kde si neopomněl postěžovat na vazební podmínky) byl metropolita 26. května opět propuštěn. Poté se rozhodl ze země odjet.
„Když jsem viděl, jak snadno se taková věc stane, mám strach, že se historie bude opakovat,“ zdůvodnil metropolita Ilarion ruským médiím.
Národní protidrogová centrála poté potvrdila, že u metropolitova vozidla zasahovala kvůli anonymnímu podnětu, že převáží drogy. Protože vyšetřování pokračuje, další detaily zveřejněny nebyly.
Oběť, nebo manipulátor?
Aspoň ne oficiální cestou. Sám metropolita Ilarion, vlastním jménem Grigorij Alfejev, je na svém telegramovém účtu o poznání sdílnější. Veřejnost – včetně ruské strany – se o zadržení a jeho okolnostech původně dozvěděla právě odtud. Zde také Alfejev jakékoli provinění kategoricky popřel, a naopak popsal, kde všude podle něj pochybila česká policie.
Prohlásil také, že „incidentu předcházelo dlouhé období tlaku“ proti jeho osobě a celé karlovarské pravoslavné komunitě, kdy údajně „opakovaně dostával anonymní výhrůžky, včetně výhrůžek fyzickým násilím, s požadavkem, aby opustil svůj post“. Ty byly podle něj politicky zabarvené, spojené s jeho ruským původem.
Rusko si kvůli Ilarionově zadržení předvolalo zástupce českého velvyslance v Moskvě a předalo mu důrazný protest. Česko se prý dopustilo provokace s cílem očernit metropolitu i celou ruskou pravoslavnou církev.
Strmý pád z nejvyšších pater
Tolik aktuální kauza. Ta ale rozhodně nebyla první. Alfejev zastával až do začátku ruské agrese proti Ukrajině vysoký post v ruské pravoslavné církvi. V Moskvě vedl Oddělení pro vnější církevní vztahy Moskevského patriarchátu a předpokládalo se, že časem převezme vedení církve po moskevském patriarchovi Kirillovi.
S vypuknutím války však začal jeho postupný kariérní úpadek. Synod ruské pravoslavné církve jej v roce 2022 bez bližšího vysvětlení odvolal a poslal do Budapešti, aby vedl tamní ruskou pravoslavnou obec.
Zde Alfejev – navzdory varování maďarské kontrarozvědky – získal maďarský pas. Na jedné straně se setkával s tehdejším premiérem Viktorem Orbánem či ruskými oligarchy a ovlivňoval politické procesy ve prospěch ruských zájmů. Na druhé si zakoupil poblíž Budapešti luxusní sídlo a užíval si na jachtách a v lyžařských střediscích, přičemž mu tento opulentní život dle jeho vlastní slov hradili blíže nespecifikovaní „sponzoři“.
Společníka mu přitom dělal mladičký osobní asistent rusko-japonského původu Georgij Suzuki. I některá česká média později přinesla detaily tohoto nekonvenčního soužití, ve kterém Alfejev po mladíkovi záhy vyžadoval i služby intimního rázu, zneužíval jej a vyhrožoval mu. Suzuki nakonec z Maďarska odletěl zpět do Japonska a vše zveřejnil.
Alfejeva obvinil ze sexuálního obtěžování a také z práce pro ruskou tajnou službu. Po vlně vyšetřování, kdy se Alfejev nejprve pokusil Suzukiho uplatit a poté obvinění popřel a důkazní snímky a videa označil za zfalšované, jej Moskevský patriarchát poslal ke konci roku 2024 do církevního důchodu – emeritury. A přeložil jej do Karlových Varů.
Karlovy Vary jako centrum rozvědky
Také toto místo už má ovšem svoji minulost. Zdejšího pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla je v hledáčku českých tajných služeb už delší dobu. Pode BIS se právě zde konaly schůzky ruských agentů. V roce 2022 odtud české úřady kvůli spolupráci s ruskou rozvědkou a sabotážemi v EU vypověděly do Ruska předchozího duchovního správce Mykolu Liščenjuka.
Mimochodem právě v době Liščenjukova odchodu převedla farnost svůj majetek – včetně pozemků, kostela nebo farního domu s cenným vybavením – na maďarskou církev, kterou vedl Ilarion.
Po Alfejevově příchodu do Karlových Varů zvažovala Fialova vláda, zda na něj neuvalí sankce, či jej přímo z Česka nevyhostí. Vzhledem k tomu, že duchovní má i maďarské občanství, a tedy právo volného pohybu po Evropské unii, se proces komplikoval, nadto se metropolita ve Varech údajně příliš nezdržoval. Jeho zadržení tak lze chápat jako výsledek dlouhodobější součinnosti policie a úřadů.
Bezpečnostní riziko v církevním rouchu
V souvislosti s případem Mykoly Liščenjuka prohlásil tehdejší ministr zahraničí Jan Lipavský (ODS), že ruská pravoslavná církev není ani tak společenství věřících jako „součást kremelské represivní mašinerie, která se podílí na vlivových operacích Ruska“. Shrnul tak zjištění mezinárodních tajných služeb i badatelů, která nedávno doplnila i zpráva Akademie věd ČR.
Vyšetřování metropolity Ilariona českou policií tedy není svévolným útokem na jeho osobu ani perzekucí ruské pravoslavné církve, jak se snaží tlumočit ruská strana. Jde o opodstatněný zásah vůči postavě dlouhodobě a odůvodněně považované za bezpečnostní riziko pro Česko i Evropskou unii.
