O čase měřitelném a prožívaném, o chronostalgii, neboli pokušení zůstat v iluzi starých časů, o tom proč smysluplná budoucnost vyžaduje naši pozornost k přítomnému času víc než vzpomínání na minulé. Čas plyne, utíká, někdy se vleče a jindy zastaví. Proč ne každá minuta trvá stejně a proč některé chvíle mění celé naše životy? Čas chronos a kairos. Čas jako pohyb, plynutí dějinami i jako osudový střet propletených příběhů a souvislostí. Čas zachycený na plátně obrazu jako jeden věčně rozeznělý okamžik symfonie. Čas katarze proměňující výklad minulosti a směr budoucnosti. Čas přítomnosti, kdy jedině může člověk rozhodnout úplně o všem.
Nikdy neotevřeš nové, dokud neuzavřeš staré. Ateistka a kněz debatují o fenoménu času.
